Zemětřesení, záplavy, výbuchy sopek. Takové pohromy provází lidstvo od nepaměti. Jaké nejhorší katastrofy změnily životy lidí?
Troje záplavy na Žluté řece
Kdy: 1887, 1931, 1938
Kde: Čína
Počet obětí: 2,7 milionu, 3 miliony, 900 tisíc
Žlutá řeka je se svými 5 464 kilometry druhou nejdelší čínskou řekou. Pramení na Tibetské náhorní plošině (ve výšce 4 800 metrů n. m.) a končí v zálivu Po-chaj. Její barvu způsobují horniny, které unáší a které se v ní usazují. V důsledku toho se i záliv ročně o několik stovek čtverečních metrů zmenšuje a dno koryta řeky stoupá.
Smrtonosná voda
V 19. století docházelo v okolí řeky k častým povodním. V roce 1887 se vlivem přívalových srážek několik přilehlých toků rozlilo a voda z nich okamžitě smetla asi 600 vesnic a měst. Tím byla zaplavena oblast o velikosti asi 130 000 km2. Podle dobových záznamů se celkový počet obětí odhaduje na 2,7 milionu.
Největší katastrofa 20. století
V roce 1931 došlo k nejtragičtější povodni vůbec. Katastrofu podpořilo několik okolností. V roce 1930 postihly území četné sněhové bouře. Sníh, který na jaře začal tát, způsobil zvednutí hladiny řek. Do toho přišla velká vlna dešťů a cyklónů. Jen ve městě Nanjing se utopily tisíce lidí. Další lidé zemřeli na vyhladovění nebo na epidemie cholery a tyfu.
Co způsobila armáda
Za třetí povodeň nemohla příroda, ale člověk. Respektive čínská vláda, která ve snaze zastavit rychlý postup Japonské císařské armády během prvních dní 2. čínsko-japonské války cíleně protrhla hráz. Povodňová vlna zničila půdu o rozloze 54 000 km2 a zapříčinila posunutí ústí Žluté řeky o téměř 100 km. Podle odhadů zemřelo 900 000 lidí.
Zemětřesení v Šan-si
Kdy: 1556
Kde: Čína
Počet obětí: 830 000
Toto zemětřesení se řadí k nejničivějším v lidské historii. V roce 1556 zasáhlo deset čínských provincií v oblasti o rozloze 850 km2. Lidé zde tehdy žili v umělých jeskyních vyhloubených ve sprašových skalách („spraš“ je usazená úlomkovitá hornina navátá větrem). Ty se následkem sesuvů půdy zhroutily a způsobily obrovské ztráty na životech.
Síla atomové bomby
Zemětřesení změnilo trasu toku několika řek, vytvořily se nové hory a údolí. Zpětně je tak prakticky nemožné vyčíslit hmotné škody, jelikož oblast celé vnitřní Číny byla zničena. Odhadem v oblasti zahynulo 60 % populace. Škody lze přirovnat k těm, které by způsobil výbuch atomové bomby.
Tajfun Bhola
Kdy: 1970
Kde: východní Pákistán
Počet obětí: 300 000 – 500 000
Nejničivější zaznamenaný tajfun v historii lidstva se prohnal ústím řeky Gangy v roce 1970. Hlavní příčinou vysokého počtu obětí byla zvednutá vodní hladina, která potopila většinu ostrovů v deltě řeky. V roce 1970 se jednalo o sedmý a zároveň nejsilnější cyklón, jeho následkem zahynulo kolem půl milionu lidí. Nejvíce zasáhl město Tazumuddin, zemřela v něm téměř polovina obyvatel.
Dnes by škody vyšly asi na 400 000 000 dolarů (8 181 600 000 Kč).
Průšvih pákistánské vlády
Cyklón se zformoval ve střední části Bengálského zálivu. Odkud postupoval směrem na sever a nepřetržitě sílil. Nejvyšší rychlost větru dosahovala 185 km/h. Pákistánská vláda záchranné operace a humanitární pomoc během bouře bohužel nezvládla a později kvůli tomu čelila velké kritice.
Následné napětí mezi Východním Pákistánem a centrální vládou vedlo až k nezávislosti Bangladéše.
Tsunami v Indickém moři
Kdy: 2004
Kde: Indie, Indonésie, Tchaj-wan
Počet obětí: 270 000
K největšímu tsunami došlo v roce 2004 několik desítek kilometrů od západního pobřeží Sumatry. Podle seismologů dosáhlo síly 9,3 stupně Richterovy škály a jednalo se o druhé nejsilnější a zároveň nejdelší zemětřesení, jaké kdy bylo zaznamenáno. Pohyby mořského dna vyvolaly vlny, jež místy dosahovaly výšky až 30 metrů.
Zemětřesení bylo cítit i na Aljašce
Vlny dorazily nejen až k somálským břehům Afriky, ale záznamy o tsunami potvrdila i Jihoafrická republika, vzdálená od epicentra 8 000 km. Slabé odezvy byly znát i na Aljašce. Podle odhadů přišlo o život 230 000 – 270 000 lidí. Škody se odhadují v řádech stovek miliard dolarů.
Výbuch Vesuvu
Kdy: 79
Kde: Itálie
Počet obětí: 16 000
Nejznámější erupce Vesuvu se datují do roku 79, jejich následkem byla z mapy světa vymazána města Pompeje, Herculaneum, Oplontis a Stabie. Tamější lidé doplatili především na laxní přístup k varovným otřesům. Léta totiž byli zvyklí na slabá zemětřesení, proto jim nepřikládali velký význam. V roce 79 však došlo k obrovské explozi.
Bezprostředně po ní vystřelil ze sopky první materiál, a to rychlostí 1400 km/h.
Poté sopka chrlila každou vteřinu 150 000 tun materiálu.
Zaživa pohřbení obyvatelé Pompejí
Na město Pompeje se začal sypat popel, který se mimo jiné usazoval na střechách pompejských domů. Ty váhu sopečného materiálu neunesly. Praskly a pohřbily pod nimi schované obyvatele. V momentě, kdy přestal padat popel, ztratil sopečný výbuch svoji dynamiku. V tu chvíli se začala tvořit směs žhavých sopečných plynů, magmatu a popela.
Ta se obvykle pohybuje rychlostí až 700 km/h a je nezastavitelná.
Konec za pouhých 30 sekund
Proudy magmatu zasáhly Pompeje až několik hodin po otřesech. Jejich vlna však prošla městem velice rychle, a to za pouhou půlminutu. Dá se říci, že během této doby lidé umírali ještě dříve, než stihli dopadnout na zem. Výbuch vydal tolik energie, jako by v Hirošimě vybuchlo 100 000 jaderných bomb. Pompeje zapadly pod 4–6 metrů vysokou vrstvou vulkanické hmoty.
Celkově se odhaduje 16 000 mrtvých.
Facebook
Twitter
RSS