Švédové jsou potomci Vikingů a jen tak je něco nerozhází. Přesto existuje jedna věc, které se děsí. To, že se v noci ocitnou na stanici Kymlinge, dávno nepoužívané stockholmské zastávce metra.

Má tudy totiž projíždět vlak, jehož cestujícími jsou duchové a zombie! Kdo do něj nastoupí, zůstane v něm navždy lapen. Jen městská legenda, nebo na ní může být něco pravdy? 

Záhadný přízračný vlak nese jméno Silverpilen, což v překladu znamená Stříbrný šíp. Prý všemi stanicemi Stockholmu pouze projíždí, děsí přihlížející a zastavuje v té jediné, kde by neměl – uzavřené Kymlinge.

Koluje kolem něj celá řada legend a strašidelných zvěstí. Ostatně asi nebude náhoda, že se mezi obyvateli švédské metropole říká: „V Kymlinge vystupují jen mrtví.“ Přidejte se tedy k paranormální jízdě, která vede možná až do pekel!

Opuštěná, ale ne zapomenutá

V 70. letech chce švédská vláda přeměnit zemědělskou oblast Kymlinge na předměstí Stockholmu.

Za tímto účelem protahuje trasu metra, které nyní vede až do ještě vzdálenější Akally.  Během budovaní se ale rozhodnutí změní – obyvatelé Kymlinge nechtějí přijít o přírodní krásy svého kraje, a plán na zastavění mnoha hektarů zeleně se ruší.

Jenže stanice metra už tu stojí, připravená k okamžitému používání. Na to nedojde, prostor chátrá a pustne. Není divu, že působí tak přízračně. Je to zastávka uprostřed ničeho, kudy vlaky jen projíždí. Možná proto se objevují první zmínky o paranormálním Stříbrném šípu?

Duchové a nemrtví

Podle některých verzí legendy přijíždí Stříbrný šíp do Kymlinge vždy jen jeden den v roce, přesně po půlnoci. Uvnitř jeho lesknoucích se vagonů prý můžeme vidět podivné přízračné postavy zírající skelným pohledem před sebe, jako kdyby byli úplně bez života.

A možná, že to tak i je. Říká se, že kdo do vlaku nastoupí, ten se při další zastávce objeví znovu na Kymlinge, přičemž mu bude v paměti chybět čas, který mezitím uplynul. V lepším případě. V tom horším noční pasažéři po vystoupení zešílí, nebo dokonce zemřou.

Jiná varianta tvrdí, že lidé, kteří do Silverpilenu nastoupí, jsou odsouzeni v něm cestovat už navěky, sami se stanou jedním z prokletých přízraků.

Někteří svědci zase přísahají, že v Kymlinge vídají ze stříbrného vlaku vylézat průhledné osoby, které se před jejich očima rozplynou. Jako kdyby to byla přestupní stanice mezi světem živých a mrtvých…

Střepy skutečnosti

Na strašidelných příbězích o švédském vlaku duchů je nejlepší to, že všechny jeho hlavní části jsou reálné.

Už od 60. let jezdí ve stockholmském metru hliníkově se lesknoucí osmivagonová souprava, která se zcela vymyká ve srovnání s ostatním tamějšími vlaky, natřenými na zeleno. Interiér Silverpilenu je sterilní, bez jakýchkoliv reklam, letáků.

Používá se k různým testováním, a občas, když je dopravní špička a metro nestíhá, vyráží i mezi lidi. Možná tady se zrodily legendy o jeho přízračném původu – zjevuje se nepravidelně, zvenku stříbrný, uvnitř zcela prázdný.

Leckdo pak může pochybovat, co že to vlastně viděl. Oficiálně se přestává Stříbrný šíp využívat v roce 1996, ale historky o tom, že pod Stockholmem jezdí dál, se vypráví dodnes. Pravdu o něm zjistíme asi jedině tak, že se sami vydáme do Kymlinge. Ale najde na to někdo odvahu?