Nesměli mluvit, komunikovat s okolním světem a studium či vědecká činnost jim byly přísně zakázány.

Kamaldulové patřili k tem nejpřísnějším řádům katolické církve, a přesto právě ve zdech Červeného kláštera vznikla unikátní vícejazyčná díla odborné úrovně. Jaká tajemství se skrývala za tichými stěnami?

Na území Slovenska žijí kamaldulové od roku 1720, kdy založili poustevnu v Červeném klášteře. Každý poustevník má vlastní celu a setkávají se jen při liturgii.

Hovořit spolu ale smějí jen v neděli odpoledne, výhradně o náboženských a pracovních záležitostech, stručně a bez zbytečných emocí. Kontakt s vnějším světem není téměř žádný, knihy a vzdělání jsou zakázány řádovými předpisy.

Řád funguje naprosto soběstačně a nevyužívá moc ani produkty vnějšího světa. A přesto právě tady, v izolaci od civilizace, vznikla Kamaldulská Bible, dílo, které vyžadovalo znalost latiny, hebrejštiny, teologie i gramatiky. Jak tohle dokázali lidé, kteří nesměli studovat?

Unikátní biblické dílo

Kamaldulská Bible je dochována ve dvou svazcích, do nichž byl přeložený text přepisován od 6. května 1756 do jara 1760. Starý zákon i Nový zákon je přeložený do tzv. kamaldulské slovenštiny, což je kulturní varianta jazyka s výraznými vlivy češtiny.

Rukopis neobsahuje ozdoby ani iluminované iniciály, jen stránky hustě popsané kaligrafickým písmem a latinské poznámky na okrajích.

Dílo bylo nalezeno v roce 1920 v ciferské faře, kde po zrušení kláštera působil otec Romuald Hadbávný (1720–1780), hospodářský správce a zapisovatel klášterních kapitul.

Právě jemu se přisuzuje autorství překladu, případně vedení překladatelského projektu. Jenže Hadbávný byl poustevník vázaný řádovými pravidly. Jak dokázal přeložit celé Písmo svaté, když měl zakázáno studovat a číst cokoliv mimo náboženské texty?

Slovník a herbář z místa ticha

A Bible není jediným paradoxem. V Národní knihovně v Budapešti byl na začátku 20. století objeven Kamaldulský slovník, latinsko-slovenský výkladový slovník, který zahrnuje nejen náboženskou, ale i světskou slovní zásobu. Dodnes neexistuje něco tak rozsáhlého.

Další důležité jméno spojené s klášterem je bratr Cyprián, správce lékárny v letech 1756–1775. Jeho herbář obsahuje 260 druhů rostlin a 280 exemplářů.

Cyprián se věnoval bylinkářství, léčitelství a alchymii, tedy činnostem, které byly s poustevnickým životem slučitelné, protože sloužily nemocným. Ale jak získal botanické znalosti? Kdo ho vyučoval systematice rostlin a jejich léčivým účinkům? A jaká další tajemství klášter skrýval?