Proč jsou loterie tak lákavé? Může za to nedokonalost lidského mozku

Dnes a denně je možné se setkat v televizi, na billboardech nebo na internetu s lákavými nabídkami na obrovské ceny v různých loteriích. Vyhrát je možné klidně i miliardy korun a lákadlo je jednoduché – někdo přeci vyhrát musí, tak proč ne já. Důvod, proč se na loterie taková spousta lidí těší a s každým koupeným losem už se vidí ve svém novém apartmánu někde v Karibiku, ovšem může nedokonalost lidského mozku, kterého evoluce zatím nenaučila, jak správně vyhodnocovat velmi nízké pravděpodobnosti. Aby vůbec tyto nízké pravděpodobnosti mohl vzít v úvahu, tak je velmi silně nadhodnotí, což má za následek iracionální představu člověka o tom, jak často se nějaký úkaz ve skutečnosti děje.

Například v největší české loterii Sportce je šance na výhru hlavního Jackpotu zhruba 1 ku 7 milionům. Je pravda, že kdyby každý občan České republiky vsadil, tak by poměrně pravděpodobně někdo vyhrál. Co ale když se podíváme na pravděpodobnost výhry pouhého jednoho člověka? Kdybychom žili 100 let, tedy lehce přes 36 500 dní, a každý den života vsadili 10 tiketů, tak máme dohromady 356 000 tiketů, což nám dává při pravděpodobnosti výhry 1 ku 7 milionům pouze lehce nad 5% šanci, což opravdu není mnoho.

I tak ovšem mnoho lidí sází – ne proto, že by pravděpodobnost nebo investice hrály v jejich prospěch, ale že si dávají alespoň nějakou, byť jen minimální, šanci, že vysněný jackpot opravdu trefí a o peníze se dále nebudou muset starat. Tomuto efektu se podle vlivného psychologa Daniela Kahnemana říká „possibility effect,“ neboli „efekt pravděpodobnosti“ (práci na toto téma si můžete v PDF přečíst zde). Jakmile existuje jakákoliv nenulová pravděpodobnost, že se něco může stát, tak s ní náš mozek počítá a snaží se s ní pracovat. Bohužel ovšem kvůli své vlastní nedokonalosti s ní pracuje velmi špatně.

Kde jinde se setkat s efektem pravděpodobnosti

Loterie mohou lákat na obrovské výhry, které ovšem nemusí přijít za celý život prostě nikdy. Dalšími lákadly mohou být klasické kasinové hry, obzvlášť ty, které lákají také na vysoké jackpoty. Do efektu pravděpodobnosti můžeme počítat také velké pokerové turnaje. Těch se nezřídka účastní tisíce hráčů, ovšem šance na dobré umístění je opravdu velmi nízká, přestože poker je hra umění, ve kteér dlouhodobě vyhrávají lepší. V rámci jednoho jediného turnaje je ovšem pravděpodobnost dobrého umístění prakticky mizivá.

Mnohem příznivější je pro lidský mozek například kurzové sázeni, ovšem ani tam není schopný správě pravděpodobnost vyhodnotit. Například ti nejlepší tenisté nebo tenistky prohrají za sezónu v zásadě jen několik jednotek zápasů, i když jich odehrají několik desítek. Přesto jen málokdy je kurz proti nim nastavený tak, aby odrážel skutečnost. Šance na výhru outsidera bývá velmi přeceňována, i když mají v zásadě jen pramalou šanci na triumf v zápase.

Dalším v zásadě iracionálním strachem, je strach z létání. Je pravda, že když už se nehoda stane, tak má zpravidla velmi vážné následky, ovšem šance na leteckou nehodu je zhruba 1 ku 5 milionům. Jen pro představu, v roce 2016 zemřelo na následky leteckých nehod po celém světě 217 lidí. To je ani ne polovina toho, kolik zemřelo lidí na následky dopravních nehod pouze v České republice. Přesto je mnoho lidí z létání velmi nervózních právě kvůli onomu „co kdyby,“ ovšem jen málokdo se bojí nastoupit do auta, přestože je tento dopravní prostředek dokonce 62krát nebezpečnější.