Sluch je jeden ze základních smyslů, který je neustále v pohotovosti, dokonce i když spíme. Jeho úkolem je zpracovávat akustické podněty a předávat je k dalšímu zpracování do mozku.

Pro komunikaci s ostatními lidmi i pro orientaci v prostředí je nepostradatelný. S postupujícím věkem se však zhoršuje. Čím je to způsobeno a lze to zvrátit?

Zejména starší lidé by neměli zhoršený sluch podceňovat. Lékaři udávají, že s nedostatečným sluchem se přímo úměrně zvyšuje pravděpodobnost pádů.

Podle americké studie lidé se zhoršením sluchu o 25 dB, které je klasifikováno jako mírné, měli téměř třikrát větší pravděpodobnost prodělaného pádu než lidé bez poruchy sluchu. Zhoršení sluchu o každých dalších 10 dB riziko pádu zvyšuje téměř dvojnásobně.

Skrytá ztráta sluchu

Pokud někomu působí problém správně slyšet v rušném prostředí, například na ulici nebo v  kavárně, nemusejí za to být zodpovědné jen poruchy ucha. Vědci zjistili, že za to mohou neurony v mozku, respektive jejich obaly.

Špatně vyvinuté obaly totiž hrají zásadní roli. I když ucho zachytí a předá zvuk správně do mozku, vzniká pocit, že člověk špatně slyší. Obaly (pochvy) neuronů slouží jako izolanty, bez kterých se vedený elektrický vzruch může zamotat, a dochází tak k tzv. přeslechům.

Ušní šelest

Jednou z nejrozšířenějších vad sluchu je ušní šelest (tinnitus). Ucho zaznamenává zvukové vjemy, jako je šustění, pískání, zvonění či hučení bez vnějších příčin. Obtěžující zvuky může člověk vnímat pouze po krátkou dobu, nebo se šelest stane chronickou.

Léčba je velmi komplikovaná. Často totiž není způsobena zjevnými příčinami, například zánětem. Šelest může být způsoben následkem krátkodobého působení hlasitého zvuku či onemocnění.

Lékaři odhadují, že 50 % české populace se alespoň jednou za život s touto vadou setká. Dlouhodobou (chronickou) formou trpí až 10 % populace.

Kmity a vibrace

Hlas našich blízkých, příjemná hudba i ruch na ulici, to všechno je zvuk.  Z fyzikálního hlediska jde o vlnění hmotných částic, které se šíří prostředím (vzduchem, kapalinou i pevnými tělesy).

Zvuk vzniká kmitáním těles. Pravidelné kmity se šíří při hraní na hudební nástroje nebo rozkmitáním hlasivek a jsou uším příjemné. Nepravidelné kmitání vytváří složené zvuky, které vnímáme jako neharmonické.

Zvuky dokážeme vnímat díky uším, které zachycují vlnění a vedou jej k bubínku. Zvukové vlny rozechvívají bubínek a vibrace jsou dále vedeny do středního ucha ke kůstkám – kladívku, kovadlince a třmínku.

Tyto kůstky tvoří pákový stroj, který mechanicky převádí vlnění (zvuk) do vnitřního ucha.

Vlásky více než jemné

Třetí část sluchovodu začíná orgánem nazvaným oválné okénko (fenestra ovalis), na které „klepe“ poslední ze středoušních kůstek – třmínek. Vnitřní ucho má za úkol přeměnit mechanickou energii na bioelektrickou.

Umožněno je to díky hlemýždi (cochlea) a tekutině v něm, která nervové impulsy předává do Cortiho orgánu. V něm se nachází velké množství vláskových buněk uložených ve svazcích.  Právě ty převádějí mechanickou energii zvuku na elektrický signál.

Vláskové buňky se ohýbají podle výšky tónu. Lidské ucho dokáže rozlišit až 7000 různých výšek.

Co povídáš?

Vláskové buňky jsou velice citlivé a během života o ně přicházíme. Důvodem může být nadměrný či dlouhodobý hluk nebo infekce a nemoci. Ale i vláskové buňky stejně jako všechno živé, podléhají stárnutí.

S věkem ubývají, a tím dochází ke zhoršování sluchu. Vliv na kvalitu sluchu mohou mít i některé léky například antibiotika. Z civilizačních chorob sluch poškozuje cukrovka a onemocnění srdce.

Na poškození sluchu mají vliv i nemoci ledvin, jater a štítné žlázy.  K problémům může dojít i na úrovni středního ucha. Opakované či komplikované záněty mohou způsobit potíže se sluchem. Ale ani takové poškození nemusí být definitivní.

Lékaři dokážou operativně rekonstruovat nejen protržený ušní bubínek, ale i porušené nebo špatně vyvinuté středoušní kůstky. Potíže však může působit i vnější část sluchového orgánu. Může za to nedostatečná, nebo naopak přehnaná hygiena.

Při nedostatečném čištění může dojít k zanesení vnějšího sluchovodu. Nedostatek mazu zase oslabuje bubínek.

Na „plný pecky“!

Riziko poškození sluchu hlukem je dané silou zvuku a také dobou, po kterou je mu organismus vystaven. Obzvláště nebezpečné jsou krátké velmi intenzivní zvuky (impulzní, rázový hluk), které jsou pro člověka velmi bolestivé a mohou okamžitě, vážně a trvale poškodit sluch.

Příkladem rázového hluku je výstřel z pistole, petardy nebo startující letadlo. Mohou ho také způsobit velké průmyslové stroje, například nýtovač.

Vláskové buňky v sluchovém ústrojí může poškodit i dlouhodobý pobyt v prostředí, které se za velmi hlučné nepovažuje.