Vzdělaný a zcestovalý šlechtic, nejvyšší zemský sudí, ale také krutý a obávaný pán. Údajně neváhal upálit řemeslníky, zazdít nenasytného mnicha a kohokoli vsadit do žaláře.
Podle pověstí ho nakonec odnesl čert přímo z ložnice a dodnes jeho duše bloudí po hradních chodbách. Opravdu si takový konec zasloužil?
Půta Švihovský z Rýzmberka (1450–1504) nebyl jen dalším středověkým šlechticem, byl velmi vzdělaným mužem, diplomaticky a právně založeným a měl ambice proměnit svá panství ve vzorové pevnosti a reprezentativní sídla.
Z pozice nejvyššího zemského sudího a spojence královské moci získal výrazné prostředky i statut. Jeho stavební plány ale vyžadovaly obrovské finance, a tak Půta neustále zvyšoval daně a rozšiřoval robotní povinnosti.
V očích poddaných šlo tak především o bezohledného pána, který vládne pevnou rukou. Pověsti ale mluví o mnohem krutějších skutcích, které ho nakonec přivedly až do pekla.
Mnich, opice a krutý požár
Půta neváhal krutě trestat své poddané za sebemenší prohřešky…Jednou z nejhorších pověstí, která se vypráví, je příběh o tom, jak nechtěl zaplatit svým poddaným řemeslníkům za jejich práci, a tak je pod záminkou hostiny sezval do dřevěné stodoly, kterou následně nechal podpálit.
Nenasytného a drzého mnicha prý nechal zazdít přímo v hradní kapli a mladou husopasku, která jej požádala o povolení k sňatku s hochem z jiného panství, se nejprve pokusil vyhnat a poté ji také zazdil dole v žaláři.
Své mohla vyprávět také obec Hejná, když k nim do vesnice utekl Půtův exotický mazlíček, opice.
V domnění, že jde o čerta, ji vyděšení sedláci ubili kameny a rozzuřený pán jim uvalil krutý trest v podobě speciální opičí daně, kterou museli odvádět každý rok, dokud se rod Švihovských nevytratí.
Jediný, kdo dokázal obměkčit srdce tyranského muže, byla prý jeho laskavá manželka Bohunka Meziříčská z Lomnice. Stačila však Bohunčina láska, aby spasila jeho duši?
Ohnivý muž a černá paní
Podle nejznámější verze legendy došel Půta své pekelné odplaty ve chvíli, kdy chtěl vztáhnout ruku i na svou laskavou ženu Bohunku, jedinou osobu, která mu kdy dokázala projevit slitování.
V tu chvíli se ozval ohlušující hrom, prorazil se strop jeho komnaty a sám čert ho měl odnést do pekel. Zedníci se prý pokoušeli strop opravit nesčetněkrát, ale kámen vždy praskl a díra se znovu objevila.
Jeho duch dodnes bloudí po hradě jako ohnivý muž, který přináší neklid. A duše Bohunky? Ta se má zjevovat jako tichá černá paní, která se snaží zastavit jeho zlobu – ale marně. A tak se na Švihově prý odehrává věčný souboj dobra a zla.
