Proslavili „Člověče, nezlob se“ němečtí vojáci?

Sténání raněného Hanse se ozývá z nemocniční postele. Snaží se překonat bolest, která ho trápí v místech, kde kdysi míval pravou nohu. „Poslali nám nějakou hru. Nechceš ji vyzkoušet?“ ozve se soused Heinrich z vedlejší postele…

Hans se chvíli kaboní, ale pak změní názor. „Proč ne? Mám snad pořád civět do zdi?“ K Hansovi s Heinrichem se přidávají Walter a Karl z vedlejších postelí. Chvíli se dohadují nad pravidly. „Prostě postupuješ se svojí figurkou po plánu podle toho, kolik ti padne na kostce.

A když tam stojí někdo jiný, má prostě smůlu,“ přemítá Karl, který jako první pochopí princip hry.

Nic nového pod sluncem

Když německý obchodník Josef Friedrich Schmidt (1871–1948) v letech 1907–1908 ve své malé dílničce na mnichovské ulici Lilienstrasse připravuje hru, netuší, že s ní dobude svět. Zábava s názvem Mensch ärgere Dich nicht (Člověče, nezlob se) totiž není nic nového pod sluncem. Už v 7. století se v Indii hraje její předchůdce, hra zvaná Pačísí.

Později se v ní vyžívají i mocní mughalští císaři.

V Anglii propadne

Hra putuje z Indie přes Persii a Palestinu do Španělska, jenže tam o ni nikdo nestojí. Neuspěje ani na další pokus. Tentokrát hru v 19. století přivážejí z Indie Angličané a pojmenují ji Ludo. Na anglickém trhu se objeví roku 1896, ale nesetká se s větším zájmem. Dostane se ale do ruky Schmidtovi, který vytuší její potenciál.

Poprvé ji vyšle na prodejní pulty v roce 1910 a sériovou výrobu zahájí o čtyři roky později.

Krátce poté ale v Evropě vypuká první světová válka.

Hraví zranění

Zdá se, že hůř si Schmidt premiéru hry nemohl načasovat. Muži rukují na frontu a na zábavu není čas ani nálada. Na první pohled to vypadá, že se ze Schmidtova projektu stane naprostý propadák. Ovšem zkušený obchodník si přece jen ví rady. Z bojišť míří do lazaretů stále více raněných. Jak jim ukrátit volnou chvíli? „Pošlu jim svoji hru,“ dostává výrobce spásný nápad.

3000 herních plánů s figurkami dodá přímo do vojenských nemocnic. Ukazuje se, že udělal dobře. Počáteční nedůvěra vojáků se rychle mění v herní vášeň.

V diskuzích nad tím, kdo komu vyhodil figurku, se odreagují a zapomenou na bolesti.