„Už jedou! Už jedou!“ mává jezdec na koni praporkem, když kluše po železničních pražcích. Za ním supí lokomotiva Active, která později v historii vyfasuje označení Lokomotiva č. 1. Je totiž úplně první, která sveze cestující.
Úterý 27. září 1825 je mimořádně významný den. Železniční inženýr a konstruktér parních lokomotiv George Stephenson (1781–1848) se rozhodl světu ukázat, že vlaky se hodí nejen k přepravě nákladu, ale i osob a že je načase, aby Angličané vyměnili své kočáry za bytelné vagony.
Lokomotivu č. 1, kterou čeká významná zkouška, vyrobil ve spolupráci se svým synem Robertem (1803–1859) v jeho továrně.

Tahoun o 6 tunách
Zástupy lidí, kteří se chtějí svézt, se už od rána onoho dne hromadí na nádraží v Shildonu na právě otevírané trati Stockton-Darlington na severovýchodě Anglie.
Pánové a dámy ve svátečních šatech si se zájmem prohlížejí nablýskanou více než šestitunovou lokomotivu s vysokým komínem vpředu a čtyřmi litinovými koly o průměru větším než jeden metr.
Lidé místo uhlí
Za lokomotivou je poskládáno 11 vagonů s uhlím (to je ostatně hlavní komodita, s níž se pro přepravu na této železnici počítá).
Vůz Experiment, v němž se měli tu čest již o den dříve svézt představitelé železniční společnosti, a 20 nových vagonů na uhlí pro pasažéry „z lidu“. Celkem vlak na délku měří 122 metrů.

Rozpálení doruda
A už se vyráží. O pohodlí si pasažéři vlaku mohou nechat jen zdát, ale o to tu teď nejde. Zážitek stojí za to, smíří se s tím, že vagony jsou otevřené, bez střechy, a oni musejí po celou dobu jízdy stát.
Do 14 kilometrů vzdáleného Darlingtonu souprava dorazí o dvě hodiny později. Maximální rychlost lokomotivy je sice 19 kilometrů v hodině, ale po trati se ve skutečnosti sune pomaleji. I tak má po příjezdu do cílové stanice údajně rozpálený komín doruda.

Kritické hlasy
Před lokomotivou, která táhla první „osobní“ vlak, jel po kolejích jezdec na koni, aby lidi upozornil na to, že se blíží. Mezi nadšenými pozorovateli velké historické chvíle se nicméně už ozývaly hlasy proti tomuto způsobu přepravy.
Farmáři, kolem jejichž pozemků trať vedla, se obávali, že supící lokomotivy vyděsí jejich zvířata natolik, že krávy přestanou dojit a slepice snášet vajíčka.