Mezi jeden z častých jevů připisovaných poltergeistům patří vrhání kamenů. V historii se odehrálo několik zajímavých případů, kdy byly jednotlivé domy doslova bombardovány sprchou kamení, které přilétávaly doslova odnikud.

Jaká tajemná síla zde působila?

Představte si, že je pozdní noc a vás ze spánku vytrhne rána. A za ní další a další. Brzy si uvědomíte, že na vaši střechu kdosi vrhá kameny. Jenže ať se snažíte sebevíc, výtržníka, který to má na svědomí, nedokážete dopadnout.

Zdá se, že kameny létají zdánlivě odnikud. Jsou snad na střechu vrhány neviditelnou silou? Nebo jde o důmyslně propracovaný žert?

Nevysvětlitelná síla

Na počátku 20. století zasílá holandský cestovatel W. G. Grotten-Dieck dopis adresovaný britské společnosti pro výzkum paranormálních jevů. V květnu roku 1906 je jeho list otištěn v žurnálu společnosti.

 Britští badatelé totiž dospěli k závěru, že Grotten-Dieckovo věrohodné vyprávění o podivné příhodě by si neměli nechat pro sebe. Příběh Holanďana začíná koncem léta roku 1903. Je září a Grotten-Dieck putuje džunglí na Sumatře.

Společně s padesátkou místních mužů hledá ropu. Cestovatel je tehdy ubytován v tradiční domorodé chatrči. Jeho lůžko je chráněno síťkou proti komárům a nad ním se rozprostírá střecha z palmových listů.

Jsou naskládané přes sebe v několika vrstvách tak pečlivě, že jimi za deštivého dne nepronikne ani kapka vody. A přesto byla tato důkladně vystavěná palmová střecha oné noci překonána. Sehrála v tom úlohu nějaká nevysvětlitelná síla?

Neobvyklé probuzení

Grotten-Diecka pozdě v noci probudí zvláštní opakující se zvuk v jeho ložnici. Když rozsvítí olejovou lampu, zjistí, že jen kousek od jeho polštáře dopadají na zem malé černé kamínky.

Zdá se, jako by létaly obloukem přímo skrze střechu, aniž by v ní zanechaly díru. Muž vzbudí malého chlapce, jednoho ze svých služebníků, a vyšle jej zkontrolovat ostatní místnosti i chatrč zvenčí. Sám zůstává v ložnici, do které stále dopadají kameny.

„Klekl jsem si u postele a snažil se ty kameny chytat, ale nikdy se mi to nepodařilo,“ píše Grotten-Dieck v dopise. „Zdálo se, jako by ve vzduchu změnily svůj směr, jakmile jsem se po nich ohnal.

Nemohl jsem chytit žádný dřív, než dopadl na zem.“ Stejného výsledku se dočká, když pokusí kameny chytat přímo u místa, kudy pronikají skrze střechu. Jsou přitom podivně teplé, jako by je někdo pár minut držel v ruce. Je možné podivný jev nějak racionálně vysvětlit?