Rudyard Kipling: Svobodný zednář bez iluzí

„Do lóže mne uvedl hinduista, vyznavač Brahmo Samaj, pasován jsem byl muslimem a povýšen Angličanem. Strážcem naší lóže byl indický Žid. Naše setkání se samozřejmě odehrávala v duchu rovnosti a vzájemné tolerance.“

Tak píše Rudyard Kipling (1865–1936) o svých zednářských začátcích do londýnských novin The Times. Vzápětí si neodpustí lehkou ironii: „Jedinou růzností bylo, že někteří z bratrů při našich společných tabulích z důvodu kastovních pravidel nemohli pojídat nerituálně připravený pokrm a seděli často nad prázdnými talíři.“ Kiplingovy slavné Knihy džunglí (1894–1895) zná snad každé dítě, dodnes je po Agatě Christie (1890–1976) nejoblíbenějším britským spisovatelem.

Zednářem na doporučení

Kipling po rodičích zdědí jejich anglo-indickou příslušnost a v jeho tvorbě se stává střet kultur hlavním tématem. Odrazí se i v mistrovském díle Knih džunglí, kde je lidské mládě Mauglí vychováno vlky. Když je Rudyardovi pět let, odvezou ho rodiče z indického ráje, jak ho malý chlapec vnímá, k pěstounům do Anglie. Nic mu předem neřeknou a Rudyard se z tohoto šoku už nikdy nevzpamatuje. Tím spíš, že pěstouni jsou nevlídní a chlapec je u nich zoufale nešťastný. Zpátky do Indie se vrací v 17 letech a začne pracovat jako novinářský elév. Svobodné zednářství je v Británii v módě a je rozšířené i v koloniálních državách. Lóže Hope and Perseverance č. 782 v indickém Lahore hledá tajemníka. Na doporučení otce se ještě jako neplnoletý, ve 20 letech, stává jejím členem. Začne znovu objevovat zemi, ve které se narodil. Fascinuje ho zednářské pouto, které v Indii překračuje hranice společenských tříd i pravidla různých náboženství. Je to jediné prostředí v kastovní zemi, v kterém se muži setkávají na základě rovnosti.

O ženách nepíše

Jak ale brzy pochopí, i zednářství má své hranice. Ostatně ani jeho lóže není skutečně otevřená všem kulturám – z jejích 40 členů je 36 koloniálních Britů. Kipling působí jako aktivní zednář poměrně krátkou dobu, přesto se k zednářství hlásí celý život. Základní myšlenky společenství, jako tajné spojenectví, odvaha, smysl pro komunitu a řád i ctění šlechetných zásad mezi muži, silně ovlivní jeho básně, povídky i novely. Kipling ve svém díle píše výhradně o mužích. Je docela možné, že o ženách nepíše záměrně, protože ho matka tak zklame. Zednářství se odráží v jeho básních, z nichž Mateřská lóže a Noční hodokvas jsou nejvýraznější. Používá slovník zednářů stejně jako ostatní ustálená spojení z Bible. Spisovatel ale dobře ví, že zednářství ve skutečnosti není takové, jak samo hlásá. A tak píše o tom, které si vysní.