Soudní tribunál nijak netrápí, že před ním stojí jeden z nejbrilantnějších vědců a filozofů tehdejší doby. „Odsuzuje se k smrti,“ zní verdikt. Životní cesta ruského da Vinciho tak končí na popravišti a jeho tělo v hromadném hrobě.

Své matematické i duchovní zaměření Pavel Alexandrovič Florenskij (1882–1937) podědil. Mezi předky má ortodoxního kněze, otec je železničním inženýrem.

Po gymnáziu nastoupí na matematickou fakultu Moskevské státní univerzity a v roce 1904 absolvuje s tak dobrými výsledky, že mu škola rovnou nabídne místo pedagoga. Odmítá a pouští se do studií teologie.

Sloup pravdy

Už tehdy se Pavel Florenskij stává známou postavou ruského intelektuálního světa…Učaruje mu symbolismus, přátelí se s jeho nejvýznamnějším představitelem, básníkem Andrejem Bělým (1880–1934), a oba si notují ve snaze propojit nejstarší mystická učení s nejnovějšími poznatky moderní vědy a umění.

Florenskij, nyní už vysvěcený na kněze, také začíná psát své stěžejní dílo Sloup a opora pravdy.

Práce pro stát

Když přichází bolševická revoluce, stojí Florenskij před rozhodnutím, jak se s ní vyrovnat…„Vypracoval jsem si svůj vlastní filozofický a vědecký světonázor, který, byť je v rozporu s vulgárním výkladem komunismu, mi nebrání v poctivé práci ve službách státu,“ rozhoduje se nakonec.

S novou mocí ale občas neváhá svést souboj. Při jednom z nich dokáže zachránit relikvie svatého Sergeje Radoněžského (1314–1392), které vláda původně nařídila zničit.

Spolupracuje na provádění plánu elektrifikace Ruska, publikuje vědecké spisy o fyzice a termodynamice. Díky širokému záběru a hloubce svých myšlenek si vyslouží přezdívku „ruský da Vinci“.

Chvála diktatury

S bolševickou mocí se Florenskij ale nikdy úplně nesmíří. V létě 1928 je za své myšlenky, zahrnující představu Božího království ve vesmíru, obviněn z protisovětské agitace a dočká se vyhoštění do Nižního Novgorodu.

O pět let později je zatčen, obviněn ze spiknutí a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k deseti letům vězení. V sibiřském táboře pracuje ve vědeckém oddělení a pokračuje v sepisování filozofických děl.

V listopadu 1937 je pak odsouzen k smrti a popraven, když odmítne prozradit místo uložení vzácných církevních relikvií.