Alexandr II. rázuje po místnosti sem a tam. Dobře ví, že mu teče do bot. Řada neúspěšných válek zemi zcela zdecimovala. Dluhy navíc začínají být neúnosné. „Prodejte Aljašku,“ rozhodne nakonec, „stejně slouží jen jako výběh pro lední medvědy!“
V médiích Aljašku označují všelijak – jako velkou zamrzlou hroudu ledu, ledárnu či Sewardovu ledničku.
Ve Spojených státech totiž nikomu nejde na rozum, proč ministr zahraničí William Henry Seward (1801–1872) tolik trvá na koupi této neprobádané a nehostinné pustiny. Že by v budoucnu mohla být strategicky výhodná?
A mohla sloužit k posílení obchodních tras? To nikoho nezajímá. Rusové se tak vskutku zapotí, než americké zákonodárce ke koupi Aljašky dotlačí.
Země k ničemu
Aljaška není žádnou výhrou. Ostatně už od prvního dne, kdy se tam Rusové dostali, je pronásledovala smůla. Námořníky Vituse Beringa (1681–1741) tu roku 1741 napadli domorodci a zničili jim dva čluny.
Na zpáteční cestě jejich vlajková loď ztroskotala, Bering zemřel a část jeho mužů také. Pár ruských obchodníků na Aljašku sice později zavítalo, ale nikdy jich nebylo příliš. Nehostinná divočina toho tehdy moc nenabízí – snad jen drahé kožešiny.
Není divu, že když se carské impérium, vyčerpané krymskou válkou, rozhodne zbavovat majetku, přijde Aljaška okamžitě na přetřes. Země nemá peníze a zřejmě to poslední, co ji zajímá, je udržování spojení se „svou“ državou na severu Ameriky.
Car má jedinou možnost: prodat to „opuštěné a bezcenné“ území Americe dřív, než si ho nějaká jiná země vezme sama.
Kongres je proti
Cena je stanovena na 7,2 milionu dolarů. Nejsou to závratné peníze, vždyť půlstoletí předtím zaplatily Spojené státy Francouzům za Louisianu jednou tolik. V březnu 1867 si tedy obě strany plácnou.
Američanům se tentokrát ovšem moc nelíbí, co „ti nahoře“ domluvili. Vyslanec ruského cara Eduard de Stoeckl (1804–1892) musí kongresmany doslova zasypávat penězi, aby dokument odhlasovali. I tak je ruský car štěstím bez sebe.
Svědčí o tom fakt, že Stoecklovi vyplatí jako prémii 25 000 dolarů a udělí mu doživotní rentu 6000 dolarů ročně, kterou si prý hamižný diplomat vybírá až do svých 88 let.
