Když v roce 1953 Vladimir Nabokov dokončí román Lolita, žádné nakladatelství se ho neodváží vydat. Až v roce 1955 pařížské Olympia Press. Příběh o mileneckém vztahu dospělého muže a dvanáctileté dívky šokuje společnost natolik, že Británie nařizuje zabavit na hranici všechny výtisky a knihu zakáže dokonce i Francie.
Dnes patří kniha k nejvýznamnějším, byť nejkontroverznějším románům 20. století. Šokujícím faktem je navíc to, že titulní postava má svůj předobraz ve skutečném životě.
Přistižena při krádeži
Jmenuje se Florence Sally Hornerová (1937–1952) a je jí jedenáct, když v červnu 1948 ukradne v obchodě sešit za pět centů. Má to být zkouška pro přijetí do dívčího klubu, kam se touží dostat. Je však přistižena. „Jsem agent FBI a ty jsi zatčená,“ chytí ji za paži 50letý Frank La Salle (1896–1966) a tváří se přísně.
Když se dívka rozpláče, nechá se obměkčit s tím, že na ni bude dohlížet a pokud se nepolepší, pošle ji do polepšovny. Toho se Sally děsí stejně jako toho, že by se její upracovaná máma Ella dozvěděla, že kradla.
Únos za bílého dne
Už druhý den ji však zastaví cestou ze školy. „Musíš jít se mnou do Atlantic City, vláda na tom trvá,“ tvrdí a chce, aby matku přesvědčila, že jede se spolužačkou a jejím otcem na výlet k moři. Frank samozřejmě není žádný agent, ale automechanik, několikrát soudně popotahovaný za obtěžování dospívajících dívek.
Pod jménem Frank Warner se s ní ukryje v Atlantic City a nutí ji telefonovat matce, které musí vyprávět o báječných prázdninách a vysvětlovat, proč se ještě nevrátí. Každý další telefonát však v Elle budí větší podezření, až se nakonec obrátí na policii. Ta sice zakročí okamžitě, přesto však pozdě.
V jejich pokoji zůstanou jen dva kufry oblečení, několik pohlednic a fotografie Sally na houpačce.
Jako otec a dcera
La Salle s dívkou stráví 21 měsíců, kdy se stěhují z místa na místo. Vydává ji za svou dceru a za zavřenými dveřmi ji po celou dobu znásilňuje. Nikdo kolem nemá podezření. Únosce jí pořídí psa, nakupuje jí oblečení i sladkosti, posílá ji do školy.
Sally mlčí, přesvědčena, že by jí nikdo neuvěřil. Přesto se někdo takový objeví – sousedka Ruth Janischová. Napoprvé se jí Sally nesvěří, ale Ruth to nevzdá a 22. března 1950 ji přiměje zavolat matce.
Té se nedovolá, tak zkusí starší sestru Susan. Zvedne to její manžel Al Panaro. „Prosím, pošli pro mě FBI! Chci domů!“ vykřikne do sluchátka. Al neváhá a ještě téhož dne je Sally volná a její únosce za mřížemi. Odsouzen je na 35 let, ale ven se nikdy nedostane. Zemře 16 let před vypršením trestu.
Happyend se nekoná
Mohl to být dokonalý happyend, kdyby neměl další tragickou kapitolu. Dva roky se vzpamatovává z traumatu, odmaturuje s vyznamenáním, těší se na vysokou.
Jenže pak se nevrátí z výletu autobusem, jak slíbila, protože 18letý Edward Baker slibuje, že ji domů odveze svým autem. Nezvládne však řízení a narazí do zaparkovaného kamionu. Patnáctiletá Sally je na místě mrtvá.
Facebook
Twitter
RSS