V jeskyni v Pyrenejích, pod impozantním skalním převisem, nalezli podle legendy již v 8. století klid dva poustevníci, kteří zde založili kapli k uctívání Jana Křtitele. Právě s jejich příchodem sem se měla začít psát historie nejdůležitějšího aragonského kláštera – San Juan de la Peña.
Ve skutečnosti doklady o zřízení zdejší poustevny pocházejí až z roku 920, kdy ji dal poutníkům a mnichům na útěku před muslimskou expanzí na Pyrenejském poloostrově k dispozici místní hrabě. Nad nejstarší částí církevní památky pak v dalším století začal přímo pod skalním převisem vyrůstat celý klášter.
V něm se záhy usadil řád benediktinů, který sem přinesl bohoslužbu římského ritu. Ta se zde praktikovala vůbec poprvé na území současného Španělska. Do té doby se zdejší mniši přidržovali tzv. mozarabského ritu, jehož stopy lze vysledovat do doby, kdy tu ještě vládli Vizigóti (5.–8. stol. n. l.).
Vytesaný do skály
Hlavní kostel kláštera má tři apsidy, vytesané přímo do skály. Z pravé strany se k němu přimyká dechberoucí křížová chodba, vybudovaná ve 12. století. S rozměry 16 x 10 metrů a 26 sloupy, jejichž hlavice kromě biblických výjevů zobrazují rostliny nebo neznámá fantastická zvířata, patří k vrcholům románské architektury na Pyrenejském poloostrově.
Zleva ke kostelu přiléhá pohřebiště aragonských a navarrských králů, které zde bylo v průběhu středověku zřízeno. I proto nad celým klášterem Svatého Jana ve Skále (San Juan de le Peña) drželi místní panovníci ochrannou ruku. Dnešní podoba pohřebiště ovšem pochází až z 18. století.
Celý klášter v roce 1675 zachvátil ničivý požár, který zde zuřil po tři dny. Objekt se po něm stal neobyvatelným a musel projít rozsáhlou rekonstrukcí. O současný vzhled královského pohřebiště se zasloužil Karel III. Španělský (1716–1788).
Dnes je místo chráněno jako národní památka a hojně navštěvováno mimo jiné proto, že leží na tzv. Svatojakubské cestě do Santiaga de Compostela. Nebo možná proto, že zde byl podle rozšířené legendy v letech 1071–1399 uložen svatý grál…
Facebook
Twitter
RSS