V budově z 18. století na vrcholu Montpelier Hill se k hýření a uctívání ďábla kdysi scházeli členové irské. Dnes jsou se stavbou spojeny pověsti o zvířecích obětech, černých mších, mužích s kopyty a dokonce i o vraždách. Kolik je na mrazivých příbězích pravdy?

Lovecký zámeček Montpelier na stejnojmenném vrcholu jen kousek za irským hlavním městem Dublin nechává kolem roku 1725 vybudovat irský politik a právník William Conolly (1662–1729), známý také jako Speaker Conolly.

Proslýchá se, že ke stavbě zámečku byly použity kameny ze starobylých hrobů a dávných mohyl, které byly na místě po zahájení výstavby objeveny.

Možná to je jedním z důvodů, proč se Montpelier v letech 1735 až 1741 stává místem schůzek nechvalně proslulé skupiny vyznavačů ďábla z řad irské elity známé jako Hellfire Club, tedy Klub pekelného ohně.

O tom, co všechno se za zdmi zámečku při takových schůzkách odehrávalo, lze jen spekulovat.

Příběhy, které o nich kolují, jsou však mrazivé. Dnes na kopci Montpelier stojí už jen ruiny kdysi hojně navštěvované stavby, ale temná energie minulosti tu prý přetrvává. Přebývají tu také duchové a neviditelné entity přivolané někdejšími temnými rituály?

Přichází ďábel

Zámeček Montpelier prý Klub pekelného ohně využívá pro nejrůznější okultní obřady, černé mše, rituály černé magie či dokonce zvířecí i lidské oběti.

Často zde probíhaly orgie a divoké opilecké hýření plné hříchu a zvráceností, při nichž účastníci nechávají vždy jednu židli volnou pro Satana.

A podle vůbec nejčastěji zmiňovaného příběhu, který se ke klubu váže, prý Satan toto pozvání nejméně při jedné příležitosti přijímá. Stane se tak za jedné deštivé noci, kdy do Hellfire Clubu přichází neznámý cizinec oblečený celý v černém.

Členové ho pustí dovnitř a cizinec se k nim dokonce připojí při hře karet. V jednu chvíli údajně jednomu hráči spadla karta pod stůl, a když si pro ni šel, všiml si, že cizinec má místo nohou kopyta. V tu chvíli bylo jasné, že jde o samotného ďábla.

Tajemný cizinec vzápětí vstal, proměnil se v ohnivou kouli a zmizel. Navštívil zámeček sám vládce pekel?

Nemají zábrany

Hédonismus klubu dokonale ilustruje jeho heslo „Fais ce que tu voudras“, což přeloženo z francouzštiny znamená „Dělej si, co chceš“.

A že se tohoto hesla členové klubu drží dokládá i pověst o duchovi mladé dívky, který prý dodnes často straší v rozvalinách stavby. O dívce se věří, že byla umístěna do sudu, zapálena a pro zábavu skutálena z kopce, což podle všeho nepřežila.

Na seznamu nešťastníků, kteří zde zemřeli, se má nacházet také kněz, kterého prý zabila černá kočka velikosti psa, i jeho duch se tu má čas od času stále zjevovat.

Za zmínku jistě stojí, že právě černá kočka je maskotem Klubu pekelného ohně. Skutečně tu vinou temného společenství irské smetánky umírali lidé?

Přes noc se zbláznil

To, že se během schůzí klubu v osamoceném stavení odehrává něco skutečně děsivého, dokládá také další mrazivý příběh, v němž se do klubu dostává místní farmář a členové jej přizvou, aby zde strávil noc.

„Druhý den byl nalezen, jak nesmyslně blábolí a je ve vegetativním transu. Zbytek života prožije v blázinci, kde se nikdy nevzpamatuje natolik, aby dokázal vysvětlit, co viděl.

Bylo mu souzeno zůstat slintajícím šílencem,“ popisuje současný americký publicista Brent Swancer. Mohl se nebohý farmář stát svědkem něčeho tak zvráceného, že z toho na místě přišel o rozum?

Nebo se snad dokonce sám stal obětí společenství, které zřejmě nezná žádných morálních hranic?