Zasáhnout a potopit loď nepřítele bylo cílem námořnictva i letectva každé armády zavlečené do válečného konfliktu, zvláště když se jednalo o válku světovou. Které slavné bitevní lodě skončily na mořském dně?
RMS Lusitania – Německý útok na civilisty
Lusitania byla luxusní zaoceánský parník, vlastněný britským rejdařstvím Cunard Line. Své jméno loď získala podle římské provincie Lusitanie, která je dnes součástí Portugalska.
Britská admiralita poskytla na postavení Lusitanie i její sesterské lodi Mauretanie asi 2,5 milionu liber výměnou za to, že v případě válečného konfliktu vstoupí obě do služeb Royal Navy jako pomocné křižníky.
Pětinásobná držitelka Modré stuhy
Mezi roky 1907 a 1909 se Lusitania stala 5x držitelem Modré stuhy Atlantiku, prestižního ocenění pro loď, která nejrychleji přeplula severní Atlantský oceán na trase New York–Liverpool (či jiný evropský přístav).
Také 1. května 1915 opustila loď New York a vydala se na cestu do Evropy. Během plavby byla dne 7. května ve 13:30 torpédována německou ponorkou U-20. Po zásahu jediným torpédem se převrátila na bok a během pouhých 18 minut se potopila. Zahynulo přitom 1198 osob.
Proč se loď potopila tak rychle?
Důvody, proč téměř okamžitě zmizela pod hladinou, byly dva – nezavření vodotěsných dveří a nevhodná konstrukce trupu Lusitanie. Ten byl sice dvojitý, ale kvůli snadnějšímu přístupu ke skladovanému uhlí jej nedělily vodotěsné přepážky.
Dnes je tento typ trupu právě kvůli tomu, že vede k rychlému převrácení potápějící se lodi, zakázaný.
Potopení Lusitanie přispělo ke vstupu USA do války
Německo zaútočilo na loď plnou civilistů. Je pravdou, že samotná německá ambasáda pasažéry od cesty RMS Lusitania odrazovala inzerátem z 22. dubna 1915, který varoval, že je Británie ve válečném stavu s Německem a loď může být během plavby potopena.
Převážela totiž munici do ručních zbraní, kvůli čemuž ji Němci považovali za legitimní cíl, i když nebyla vyzbrojena a ani nevezla žádné výbušniny.
Americká válečná propaganda využila německého útoku, při kterém zemřelo i 128 Američanů, k tomu, aby získala souhlas veřejnosti se vstupem USA do 1. světové války po boku států Dohody, byť se tak stalo až v roce 1917.
HMS Hood: Potopen jedinou střelou
HMS Hood je posledním postaveným britským bitevním křižníkem, který sloužil v Royal Navy, a jediným třídy Admiral. V době svého dokončení byl největší bitevní lodí na světě a chloubou Anglie.
Oproti předchozím britským válečným lodím měl zesílenou konstrukci a pancéřování.
Jeho hlavní slabinou pak byla nedostatečná ochrana proti palbě z větší vzdálenosti, kdy vrchem dopadající granáty mohly snadno prorazit tenké pancéřované paluby a vybuchnout hluboko uvnitř lodi, což se jí nakonec stalo osudným.
Populární loď pluje kolem světa
HMS Hood, pojmenovaný podle britského admirála Samuela Hooda (1724–1816), byl slavnostně spuštěn na vodu v roce 1918, do služby vstoupil o dva roky později.
Díky své konstrukci byla loď považována za velmi elegantní, v Británii se navíc těšila velké popularitě, většinu času proto strávila na reprezentativních plavbách po světě.
Od listopadu 1923 do září 1924 se Hood vydal na cestu kolem světa, během které si jej prohlédlo na 750 000 lidí. Mezi roky 1929 a 1930 prošel křižník modernizací. K další, naplánované na rok 1941, však už kvůli jeho válečné službě nedošlo.
Hood odolal letecké pumě
Po vypuknutí 2. světové války byl HMS Hood nasazován především k ochraně britských konvojů proti německým křižníkům, a to v oblasti Islandu a Faerských ostrovů. V září 1939 ho zasáhla letecká puma ráže 250 kg, překvapivě mu však nezpůsobila žádnou škodu.
Hood se také stal jednou z lodí, které se zapojily do pátrání po německé bitevní lodi Bismarck, jež se v květnu 1941 pokusila proniknout do Atlantiku.
Dne 24. května 1941 došlo k bitvě v Dánském průlivu, jedné z mála dělostřeleckých bitev mezi těžkými hladinovými loděmi Německa a Velké Británie v rámci 2. světové války.
Střetlo se v ní německé uskupení tvořené bitevní lodí Bismarck a těžkým křižníkem Prinz Eugen pod velením admirála Günthera Lütjense (1889–1941) s britským svazem viceadmirála Lancelota Hollanda (1887–1941), zastoupeným křižníkem HMS Hood a bitevní lodí HMS Prince of Wales, doprovázených šesti torpédoborci. Angličané utrpěli drtivou porážku.
Potopená chlouba Anglie
Zadní muniční komora HMS Hood byla zasažena jedinou střelou z Bismarcku a křižník explodoval. Z 94 důstojníků a 1321 mužů posádky přežili pouze tři námořníci, které o 2 hodiny později vylovil z moře torpédoborec HMS Electra.
Pro Angličany bylo potopení Hooda velkým šokem. Poškozena a zahnána na útěk byla i druhá britská loď, Prince of Wales. V bitvě utrpěl poškození i německý Bismarck, který se v důsledku toho dostal do potíží s nedostatkem pohonných hmot.
Royal Navy ho pronásledovala a 27. května 1941 i zničila. Vrak HMS Hood byl nalezen v červenci 2001 a následně prohlášen za válečný hrob.
Jamato – Zastavena při sebevražedném útoku na Spojence
Jamato, bitevní loď japonského císařského námořnictva, byla pojmenována po staré japonské provincii Jamato. Spolu se sesterskou lodí Musaši patřila k největším a nejlépe vyzbrojeným bitevním lodím, které kdy byly postaveny.
Zároveň nesly největší děla (ráže 460 mm), která kdy byla na lodi použita. Projekční práce na Jamato začaly v roce 1934, a to v přístavu Kure v prefektuře Hirošima, ve speciálně upraveném doku a za přísného utajení. Snahou bylo, aby Jamato měla převahu nad jakoukoliv americkou bitevní lodí.
Sehrála roli v bitvě o Midway?
Pro zmatení zahraničních rozvědek Japonci tvrdili, že Jamato bude mít děla ráže 406 mm, ve skutečnosti byly ráže 460 mm. Spuštění lodi na vodu se pak odehrálo bez jakýchkoliv slavností.
V červnu 1942 byla Jamato součástí hlavního svazu admirála Isorokua Jamamota (1884–1943) při útoku na Midway, jež se ale nakonec do bitvy nezapojil. Pak sídlila na atolu Truk, odkud se vrátila do Kure na opravu.
Při zpáteční cestě byla poškozena torpédem americké ponorky USS Skate a opravována až do dubna 1944. V červnu 1944 se účastnila bitvy ve Filipínském moři, v říjnu 1944 pak poprvé vystřelila ze svých děl vůči nepříteli v bitvě v zálivu Leyte.
V bojích byla jen lehce poškozena dvěma zásahy pumami, zatímco její sesterská loď Musaši byla hlavním cílem útoků, a byla potopena. S americkým vyloděním na Okinawě dne 1. dubna 1945 se přiblížil i zánik Jamato.
Japonci naplánovali sebevražednou misi (operace Ten-gó) a Jamato byla její hlavní lodí. Proto 6. dubna vyplula směrem k Okinawě.
Zkázu Jamato doprovázela mohutná exploze
Jejím úkolem bylo napadení amerických lodí a po najetí na pláž měla až do svého zničení fungovat jako nepotopitelná baterie. Neměla totiž palivo na zpáteční cestu. Mise neměla žádné letecké krytí.
Krátce po vyplutí byl japonský svaz zpozorován americkými ponorkami a 7. dubna bylo proti Jamato a jejímu doprovodu vysláno 386 letadel, která ji ve 12:30 napadla. Loď zasáhlo 8 pum a 12 torpéd. Ve 14:23 se převrhla a její muniční sklady explodovaly.
Hřib vzniklý při explozi byl viditelný i z nejjižnějšího japonského ostrova Kjúšú. Při potopení asi 200 km od Okinawy zahynulo na palubě Jamato 2748 členů posádky, zachránilo se jen 269 lidí.
USS Arizona – nikdy nevyřazena ze služby
Kýl bitevní lodi USS Arizona, pojmenované po tehdy nejnovějším státu USA, jež se přidal k Unii, byl položen 16. března 1914. Slavnostního aktu se účastnil i náměstek na ministerstvu námořnictva F. D. Roosevelt, pozdější prezident Spojených států.
Stavitelé chtěli usilovat o světový rekord v rychlosti stavby lodi, plánovali ji mít hotovou za 10 měsíců. Místo toho po roce od založený kýlu byla loď hotova jen o trochu víc než z poloviny.
Do služby jen 3 dny před vyhlášením války Německu
Slavnostně spuštěna na moře byla USS Arizona dne 19. června 1915, asi 15 měsíců od zahájení stavby, za účasti 75 000 lidí.
Do služby vstoupila v říjnu 1916, ale při testovacích plavbách se projevily problémy s turbínou a loď se musela vrátit do doků kvůli opravě. Opět připravena sloužit byla 3. dubna 1917. O tři dny později vyhlásily Spojené státy válku Německu.
Arizona byla využívána jako výcviková loď pro dělostřelce, protože část jejích děl byla odmontována a použita k vyzbrojení obchodních lodí.
Osudný nálet na Pearl Harbor
V meziválečném období USS Arizona podnikla několik mírových cest a účastnila se řady bitevních simulací. Dne 7. prosince 1941 se jí však stal osudným útok japonských letadel startujících z letadlových lodí na Pearl Harbor.
Dostala čtyři přímé zásahy a další tři bomby vybuchly v její těsné blízkosti, a to v rozmezí pouhých šesti minut. Poslední bomba pronikla do muničního skladu a jeho následná mohutná exploze loď totálně zničila.
Zahynulo při ní 1 177 námořníků nacházejících se na palubě Arizony, tj. polovina všech ztrát na životech při japonském útoku na Pearl Harbor.
V aktivní službě na dně moře
Trup lodi dosedl na mělké dno přístavu, ale zničené nástavby stále vyčnívaly nad hladinu. Na rozdíl od dalších lodí zasažených při náletu byla již USS Arizona neopravitelná.
Část její nepoškozené výzbroje byla demontována a použita k opravě sesterských lodí či ochraně pobřeží Havaje. Vyčnívající části lodě byly v průběhu následujícího roku demontovány. Vrak byl prohlášen vojenským hřbitovem.
USS Arizona je však i nadále vedena v seznamu amerického vojenského námořnictva a pravidelně je na ní vztyčována americká vlajka jako na jakékoli jiné válečné lodi v aktivní službě.
