Třímají v rukou otěže stylu, který následně šíří do celého světa. Jsou jako studnice bezedných nápadů avšak s nevyčíslitelnou hodnotou. Přitom řídit v dnešní době nejstarší šperkařské giganty světa není jen tak. A rozhodně by to nezvládl každý. Jací vlastně tito vůdcové jsou?

Cartier

Cyrille Vigneron

Ve vedení firmy je čtvrtým rokem a víc než „obchod se šperky“ vidí značku Cartier jako přístřeší pro umělecká vyjádření všeho druhu, která značně dotuje. On sám umění miluje a tohoto ducha se snaží pěstovat.

Značka, která nestárne

Cyrille je čistokrevný renesanční člověk – hraje na kytaru, skládá hudbu, fotografuje na profesionální úrovni, napsal knihu a velmi intenzivně se zajímá o Japonsko, kde dlouhé roky žil.

Význam umění a kultury chápe jako zdroj inspirace a vlastní důvod žít.  Za klíčové považuje, že Cartier je nadčasová značka, kterou definují produkty nepodléhající módě nebo technologiím. „Když se na ně podíváte, nemůžete definovat, kdy byly vytvořeny,“ říká.

„Před deseti lety neexistovaly žádné iPhony. Za deset let budou nahrazeny něčím jiným, ale za deset let také lidé ocení krásu našich hodinek, protože jsou nadčasové.“

           

Cesta za snem

Než se Cyrille profesně spojil s Cartierem, byl prezidentem LVMH Japan a pracoval pro Richemont.

Své působení ve firmě přirovnává ke koupi starého zámku a popisuje, že nejprve je nutné prosekat keře, vyvětrat a vyčistit zdi, pod kterými možná objevíte krásné fresky. A teprve potom je možné restaurovat nebo modernizovat.

Tiffany & Co.

Alessandro Bogliolo

Šestnáct let pracoval Alessandro pro Bulgari, později pro Sephoru. Řídil také módní značku Diesel. Nyní působí už třetím rokem v Tiffany &

Co, kde právě probíhá velké zemětřesení, protože ikonickou značku šperků koncem roku koupila za 16,2 miliardy dolarů gigantická společnost LVHM. Šlo o historicky největší obchod v rámci šperkařské branže.

Zpět k tradici

Cíl Alessandra je zdánlivě jednoduchý – přitáhnout mladé zákazníky zpět ke značce, která si pěstuje image více než 180 let. Přitom si je vědom, že současná generace uvažuje o diamantech v modré krabičce jinak.

Chlapec už nepřijde za dívkou s diamantovým prstenem kvůli svatbě a dětem, ale postup je opačný. Mladí lidé cestují, užívají života, mají děti a psy, a šperky kupují někde mezi tím.

„Diamantový prsten zůstává symbolem lásky, ale může to být od člověka k člověku, může to být po třech dětech, může to být bez svatby, a právě to je krása moderního světa.“ Jak Alessandro konstatuje, bere DNA značky a promítá ji do dnešního světa.