Srdce římského impéria: Přístav ve vnitrozemí!

Celá staletí chybí Římu, který stojí na sedmi pahorcích ve vnitrozemí, přístav s hlubokou vodou. A tak nezbývá nic jiného než vybudovat umělý. Velkolepý projekt severně od ústí řeky Tibery začnou Římané stavět v 1. století n. l. původně jako posílení římského přístavu Ostia, který leží o 4 kilometry jižněji. Nakonec hlavně díky němu může římské impérium ještě několik století vzkvétat.

Portus nechá vystavět císař Claudius (10 př. n. l.–54 n. l.) a funguje nejméně 500 let, až do 6. století. Jeho plochu o velikosti 69 hektarů uzavírají směrem do moře dvě polokruhová mola a umělý ostrov s majákem uprostřed nich. Základy ostrova tvoří jedna z mohutných lodí, používaných k přepravě obelisků z Egypta, naplněná kamením.

Přístav je otevřen na moře na severozápadě a s Tiberou, tekoucí do Říma, ho spojuje umělý kanál na jihovýchodě. Má chránit ústí řeky před silnými jihovýchodními větry. V nápise, který Claudius nechá vytesat v roce 46, se chlubí, že osvobodil Řím od nebezpečí záplav. Ale jeho snaha je jen částečně úspěšná.

Historik Tacitus (asi 55–115) se zmiňuje o tom, že se v roce 62 potopila uvnitř přístavu kvůli silné bouři spousta lodí s obilím.

V přístavu jsou i chrámy

Claudius zároveň nejspíš nechá vystavět i novou silnici z přístavu do Říma, kterou je Via Portuensis, dlouhá 24 kilometrů. Jeho nástupce Nero (37–68) pojmenuje přístav Portus Augusti. V roce 103 vystaví císař Traján (53–117) na okraji Portu menší, více chráněný přístav dál ve vnitrozemí. Má šestiúhelníkový tvar a plochu 39 hektarů.

Jeho zbytky jsou zachovalé v podobě rákosového jezera Lago Traiano. Menší kanály ho propojují s prvním přístavem, další s Tiberou a mořem. Ruiny rozlehlých skladišť jsou tu k vidění dodnes a jejich kvalitní cihlové stavby stále udivují. K přístavu náleží i kancelářské a obytné budovy a chrámy, aby námořníci a obchodníci mohli vzdávat hold bohům za šťastné doplutí do cíle.

V době největšího rozkvětu přijímá Portus ročně tisíce lodí. Slouží jako největší centrum dovozu zboží z celého tehdy známého světa i jako centrum skladování a další distribuce. Hlavní dováženou komoditou je obilí, které zaručuje stabilitu Říma a celé říše.

Ale dovážejí se i otroci a luxusní zboží, jako sklo, keramika, mramor nebo divoká zvěř z Afriky pro zápasy v největší římské aréně, Koloseu.