V polovině 7. století ve Středomoří vrcholí útoky muslimů. Načas do jejich rukou padne i Sicílie. Jejich nadvláda tam nebude trvat dlouho, ale stačí to, aby z ostrova musela uprchnout většina křesťanských duchovních.

Jedním z nich je i Agatho (577–681), mnich benediktinského kláštera sv. Herma v Palermu. Je mu již téměř 80 let, ale ve svém poslání neúnavně pokračuje v Římě. Zažije několik papežů.

Na onen svět postupně odchází Vitalianus (†672), Adeodatus II. (†676) i Donus (†678) a nastává chvíle, kdy je třeba zvolit nového Svatého otce.

Úkol pro Divotvůrce

Agatho při volbě není favoritem, vždyť je mu už přes 100 let, přesto ale právě on nakonec usedá na Petrův stolec. „Tak starý muž nemůže být pro církev přínosem,“ myslí si mnozí.

Brzy si svou dobrotivostí a také díky zázrakům, které se mu začnou připisovat, nový papež ale vyslouží přídomek Thaumaturgus neboli Divotvůrce.

Čeká ho především jeden úkol – definitivně vyřešit otázku monotheletismu, heretického učení o dvojí přirozenosti Ježíše Krista, které v posledních desetiletích za nečinného přihlížení předchozích papežů hrozilo stát se příčinou zásadního rozkolu církve.

Nejdůležitější dopis

Impuls k řešení problému vychází od byzantského císaře Konstantina IV. (asi 652–685). Ten na konci roku 680 svolává Třetí konstantinopolský koncil a vyzývá zvláštním poselstvím ke spolupráci i Svatého otce.

Adresátem je ještě papež Donus, ale zpráva z Konstantinopole v úřadu zastihne až jeho nástupce Agatha. Ten dá rychle najevo, že podceňovat ho by byla chyba.

V různých státech organizuje církevní shromáždění k odsouzení monotheletismu, v Římě se jeho koncilu zúčastní 125 nejvýznamnějších biskupů a pak vysílá do Konstantinopole početnou delegaci s jasným mandátem.

Ta přiváží Agathův dopis, brilantní teologický rozbor, jasně formulující zásady fungování i samotné existence církve.

Sv. Petr promlouvá

Konstantinopolský koncil se koná za účasti císaře a jeho závěrečného zasedání 16. září 681 se účastní 151 biskupů. „Agathovými ústy v dopisu promluvil sám svatý Petr,“ shodují se. Agathova pronikavá inteligence a autorita jsou pro výsledek koncilu rozhodující. Monotheletismus je definitivně zavržen a jednota církve zachráněna.