Díky bezhvězdné noci není vidět takřka ani na krok. Partička trampů, tábořící nedaleko Dyje, uhasí oheň a odebere se do stanů. Hukot nedaleké řeky však krátce nato přehluší jakési výkřiky. „Pomoc, pomoc!“ jako kdyby někdo volal.

Když však trampové přiběhnou ke břehu, nikoho nespatří. Skutečně se v místě zjevují přízraky utonulých dětí?

Těžko si při pohledu na tak krásnou krajinu představit, že by kdy mohla být dějištěm děsivé tragédie. Přesto je tomu tak.

Dne 26. května roku 1936 došlo na rozbouřené řece Dyji u malebné obce Nové Mlýny v neméně malebné oblasti na dohled od Pálavy k druhému nejhoršímu vodnímu neštěstí na našem území. Při překonávání řeky zde zahynulo jednatřicet dětí z nedaleké rakvické školy.

Více lidí se u nás utopilo jen v roce 1732 nedaleko Ústí nad Labem. Šlo ale především o dospělé. K tragédii na Dyji navíc došlo kvůli hamižnému mlynáři. „Neštěstí zanechalo v oblasti své energetické stopy.

Negativní síly jsou tu patrné dodnes,“ upozorňuje záhadolog Jan A. Novák (*1951). Mrtví tu prý nemohou najít klid a často zde dochází k paranormálním jevům.

Dno ucpané hadry

Ozve se hlasité koňské zaržání a poté ho následují vyděšené dětské výkřiky. Dvacátého šestého května roku 1936 zamíří 95 rakvických čtvrťáků a páťáků na školní výlet na Pálavu. Cestou ovšem musí překonat Dyji. Využijí k tomu přívoz nedaleko Nových Mlýnů.

Zdejší prám je ovšem starý a řeka je po vydatných deštích dost rozbouřená. „Dřevo bočnice prámu bylo vyhnilé a děravé dno bylo ucpáno hadry,“ říká historik Ladislav Valihrach (*1946).

Přívoz patří lakotnému mlynáři Josefu Veverkovi, který odmítá koupit nový. Prám ovšem nápor nevydrží a při třetí přeplavbě, kdy se na něm veze 52 dětí a koňský povoz, se rozpadne. Při neštěstí přijde o život jednatřicet rakvických žáků.

Klid po 100 letech

„Také to slyšíte?“ zeptá se jeden přírodovědec druhého. V roce 1976 se do oblasti vydá skupinka biologů. V noci ji však probudí dětské hlasy linoucí se od řeky. „Je možné, aby se v tuhle hodinu někdo v Dyji koupal?“ ptají se vědci překvapeně.

Aby to zjistili, vydají se k řece. U vody ale nikoho nenajdou. Uvědomí si ale, že od rakvické tragédie uplynulo na den přesně 40 let. „Podle pověstí se křik topících se dětí rozléhá místem každých deset let,“ uvádí spisovatel Jan Bauer (*1945).

Prý se tak děje i kvůli tomu, že školákům bylo zhruba tolik let. Několik lidí vypoví, že na březích viděli jejich přízraky. O moc věrohodné výpovědi ale nejde. Křik dětí tu údajně bude slyšet až do roku 2036. Místem se tedy bude rozléhat přesně 100 let. Pak utonulí konečně najdou klid.

Záhadná zářivá mlha

Od řeky se line podivné světlo. V okolí Nových Mlýnů se po neštěstí začnou dít záhadné věci. Lidé na březích spatří roje podivných zářících objektů i jakousi svící mlhu. Údajně se tu také samy od sebe zjevují čísi stopy.

Několik místních lidí spatří dva dospělé přízraky. Jeden podle všeho patří kočímu Františku Belechovi (†1936), který během neštěstí zachránil život několika dětem a následně utonul při pokusu odvázat koně od potápějícího se prámu.

„Na místě se údajně objevuje i se svým koňským povozem,“ píše Jan A. Novák. Druhý duch zřejmě patří mlynáři Veverkovi. Ten klid nikdy nenajde a bude se tu prý zjevovat i 100 let po neštěstí.