Počátkem prosince roku 1805 stanula v prostoru mezi Šlapanicemi a Slavkovem spojená rakousko-ruská vojska proti armádě francouzského císaře Napoleona I.
Nejslavnějšímu Napoleonovu vítězství předcházelo skvělé tažení, v němž během dvou měsíců přinutil ke kapitulaci rakouskou armádu v Bavorsku a její zbytky, spojené s ruskými oddíly, zatlačil přes celé Dolní Rakousko až na Moravu k Olomouci.
Tam spojence posílila další ruská vojska.
Jejich početní síla přivedla ruského cara a rakouského císaře, přítomné u armády, k myšlence útočného postupu proti Napoleonovi, a to bez ohledu na skutečnost, že se ze severní Itálie blížila na pomoc silná armáda arcivévody Karla.
Spojenci vyrazili od Olomouce k Brnu a 2. prosince, ve výroční den Napoleonovy korunovace, se obě nepřátelské armády střetly.
![V bitvě se utkal za Napoleon, Alexandr I. a František I.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2020/06/1-32-768x1030.jpg)
Když přesila nestačí
Spojenci obsadili linii táhnoucí se od prostoru severně od olomoucké silnice přes Staré Vinohrady, dominantní pracký kopec až na jih k Telnici.
Jejich záměrem bylo úderem levého křídla rozbít pravé Napoleonovo křídlo, odříznout jej od jeho spojovacích linií s Vídní a zničit jej či zatlačit do Čech. K tomuto cíli disponovali oba spojenečtí monarchové asi 90 000 muži.
Jejich protivník byl asi o 15 000 mužů slabší, ovšem vojensky mnohem zkušenější.
![Proti Napoleonovi stála obrovská přesila.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2020/06/2-33-768x474.jpg)
Co se skrývá v mlze
Úderům spojeneckého levého křídla na Telnici a Sokolnice čelil Napoleon jen poměrně nepočetnými oddíly, většinu své armády držel v záloze pro připravovaný zničující úder.
Došlo k němu ve chvíli, kdy spojenci již téměř vyklidili pratecký kopec a obrovskou silou útočili na Sokolnice. Sbor maršála Soulta krytý mlhou dorazil nepozorovaně až k Praci.
Prudkým náporem zaútočil na Staré Vinohrady a pratecký kopec a po urputném boji s rakouskými a ruskými jednotkami se těchto strategických bodů zmocnil.
![Napoleon byl vynikajícím stratégem.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2020/06/3-33-768x950.jpg)
Smrt v rybnících?
Nepomohl ani zásah carské ruské gardy, bitva byla ztracena. Spojenci museli opustit bojiště a ve zmatku se stáhnout ke Slavkovu. Rakousko-ruské jednotky v prostoru Sokolnic poté byly z větší části obklíčeny a přinuceny ke kapitulaci.
Jen malé části se podařilo uniknout přes hráze zamrzlých rybníků. Zde je nutno připomenout legendu, kterou rozšířil sám Napoleon a která se udržuje do dnešních dní. Podle ní měly v rybnících zahynout tisíce ruských vojáků.
V pramenech doložené výlovy rybníků, nařízené po bitvě, ale nalezly pouze utopené koně a ztracený válečný materiál.
![Nakonec vyhrál Napoleon a bylo uzavřeno příměří.](http://epochalnisvet.cz/wp-content/uploads/2020/06/4-11-768x552.jpg)
Poslední boj u vesnice Tvarožná
Spojenecká vojska tedy ve svém středu a na levém křídle utrpěla katastrofální porážku. Zbýval ještě ruský sbor generála Bagrationa, jenž vedl poměrně izolovaný boj se sborem maršála Lannese u Tvarožné a v prostoru olomoucké silnice.
Přestože i Bagration utrpěl značné ztráty, nebyl rozdrcen a se svým sborem jako jediný v pořádku ustoupil. Spojenecká vojska už nebyla schopna boje a ustupovala směrem na Hodonín do Uher. Dne 6. prosince pak bylo na slavkovském zámku podepsáno příměří.