Napřed ji manžel připravil o první honorář za článek a pak i o děti. Annie Besantová totiž nebyla podle tehdejších viktoriánských norem řádná pastorova choť.

Bojovala za rovnost žen a mužů, šokovala otevřenými články o antikoncepci a vystupovala jako zapálená socialistka. V roce 1895 se Annie Besantová (1847–1933) rozhodla natrvalo přesídlit do Indie.

„Je to moje duchovní vlast, kolébka civilizace, která zachrání západní materialistický svět,“ tvrdila.

Anglický pudink nespolkne

Nikdy nebude nosit nic jiného než bílé sárí. Bílá je v Indii barvou smutku a Annie tím chce vyjádřit svou úctu trpícímu indickému lidu. Také jí jen místní potraviny. To ale zkušené buřičce, která ráda napravuje svět, nestačí.

Napřed se zaměří na školství, pak se naplno pouští do politiky. Žádá autonomii Indie, stává se členkou Indického národního kongresu. „Jste málo aktivní,“ vyčiní jim tam a předvede, jak se to má dělat.

Se svými spolupracovníky křižuje Indii, hinduisty i muslimy, umírněné i extremisty se snaží získat pro samosprávu země. Její aktivity a popularita dopálí britskou správu a v roce 1917 ji posílají do domácího vězení.

Indie se proti jejímu věznění bouří, a tak ji po čtvrt roce propustí. Lidé jásají. „Tím uvězněním jsme udělali pořádnou botu,“ povzdechne si generální guvernér Frederick Thesiger, vikomt Chelmsford (1868–1933).

Ještě téhož roku je Besantová zvolena jako první žena prezidentkou Kongresu. Pak ale její popularita utrží ránu…

Pohádá se s Gándhím

S Mahátmou Gándhím (1869–1948) už si nenotují tak jako dřív. Annie neuznává jeho taktiku pasivní resistence. „Manifestanti by se neměli posílat tam, kde jim jde o život,“ tvrdí.

Po masakru nevinných lidí britskou armádou v Amritsaru v dubnu 1919 opadá důvěra v Brity a Annie se s tím sveze. Bělovlasá dáma pochopí, že těžko může být dál vůdkyní v boji za svobodu Indie, a ze svých postů se stahuje.

Na asijskou zemi však nezanevře, bojuje za ni v Anglii a nakonec v Indii i umírá. V den, kdy u řeky Gangy hoří její tělo na hranici, v Bombaji výjimečně neotevře burza – na znamení smutku a na její počest.

(Zdroj: HISTORY revue)