Úplněk ozařuje lesní mýtinu. Velekněžka sundává nové adeptce šátek z očí. Mladá žena přijímá nové jméno. Po letech studia je konečně přijata do covenu. Rozhlédne se po postavách recitujících verše k poctě Bohyně. To je její nová rodina!

Možná nějak takto může vypadat zasvěcovací rituál ve Wicce, hnutí, které si získává stále větší počet příznivců.

Obřady pod širým nebem, slavení pohanských svátků, uctívání Boha a Bohyně, praktikování magie – všechny tyto záležitosti neodmyslitelně patří k tradici známé jako Wicca.

Často se také hovoří o tajných společenstvích zvaných coveny, v nichž se vyznavači Wiccy sdružují. Někteří oslavují Wiccu jako novou duchovní cestu lidstva, jiní ji zatracují jako dílo ďáblovo. Otázkou zůstává, co to Wicca vlastně je. Je to náboženství, spolek čarodějů a čarodějnic, nebo životní filozofie?

Tolerantní náboženství?

Anglický amatérský archeolog a antropolog Gerald B. Gardner (1884 – 1964) údajně nalézá čarodějnický coven, v němž dosud přežívají pohanské tradice. Toto setkání prý Gardnera inspiruje k propagaci nového náboženství, kterému dává název Wicca.

Ta si získává pozornost v padesátých letech minulého století a od té doby se šíří po celém světě.

Její příznivci vyzdvihují její vstřícnou tvář. „Wicca je tolerantní náboženství, které nehlásá, že jen ono je to jediné a pravé,“ píše na svém blogu eklektická wiccanka (pozn. tzv.

eklektičtí wiccani na rozdíl od ostatních proudů nejsou sdruženi v covenech a obřadem zasvěcení prochází každý sám), která si říká Dragomira.

Magická zaklínadla a rituály

Wiccané věří v univerzální princip, který uctívají v podobě Bohyně, v některých proudech i Boha. Každý wiccan si prý vede Knihu stínů, do níž si mimo jiné zapisuje i magická zaklínadla a rituály. Kvůli tomu odsuzují Wiccu zejména fundamentalističtí křesťané.

V stoupající oblibě čarodějnického hnutí spatřují naplnění biblického varování: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami,“(1 list Timoteovi, kapitola 4, verš 1).

Je za tímto nepřátelským postojem pouze strach z konkurence, nebo se ve Wicce skutečně skrývá nějaké nebezpečí?