Třetího října 1849 americký Baltimore ve státě Maryland skrápí déšť. Na ulici leží ve strouze postava, které se všichni vyhýbají. Ten muž je sotva při vědomí.

Není schopen pohybu, válí se v louži, má na sobě roztrhané oblečení, evidentně nepadnoucí, a nesrozumitelně artikuluje. Tak začínají poslední čtyři dny života výjimečného básníka a spisovatele, který navždy změnil literaturu. Kdo nebo co ho dostalo do takového příšerného stavu?

Edgar Allan Poe (1809–1849) ležící na ulici zažije tak trochu štěstí v neštěstí. Jeden z kolemjdoucích, Joseph W. Walker, ho poznává a ihned se mu snaží pomoci.

Zjišťuje, jestli Poe v Baltimoru někoho má, a od zmateného básníka dostává jméno místního editora znalého medicíny Dr. Josepha E. Snodgrasse. Jemu Walker adresuje následující řádky, jejichž přesné znění se nám dochovalo:

„Vážený pane, nachází se zde gentleman, známý pod jménem Edgar Allan Poe, který si prošel náročným obdobím. Zdá se být ve veliké nouzi a říká, že ho znáte. Potřebuje okamžitou pomoc.

Váš, ve spěchu, Joseph W. Walker.“ Nedlouho poté Poea převáží do nemocnice, kde se lékaři snaží zjistit, co se mu stalo. Jenže jeho odpovědi jsou nesouvislé a nedávají smysl. V předvečer své smrti neustále vykřikuje jméno Reynolds, ale nikdo neví, o koho jde.

Sedmého října pak hlas velkého básníka definitivně utichá. Byl Reynolds skutečný člověk, nebo šlo jen o náhodný přelud z Poeovy fantazie?

Mnoho teorií, žádné jasné odpovědi

Snad největší záhadou spojenou s Poeovou smrtí je skutečnost, že na sobě měl cizí, nepadnoucí oblečení. Proč by si ho na sebe bral? Skrýval se snad před někým? Právě tato okolnost nejvíc nahrává jedné z teorií, tedy že se Poe stal obětí tzv. kotcování.

Do Baltimoru totiž přicestuje v době voleb a tehdy je zde kotcování běžnou praktikou ke zmanipulování výsledků.

Podvodníci unášejí nic netušící jedince, následně je drsným způsobem vyslýchají v malých místnostech (odtud srovnání s králičími kotci), aby je donutili opakovaně jít k volbám, v různých převlecích.

Za každý odvolený hlas jsou dotyční, většinou chudina, odměněni alkoholem. O Poeovi víme, že mu stačila jen trocha alkoholu, a šlo to s ním z kopce, fyzicky na tom býval natolik zle, že ho později doktor varoval: Další takový stav může být fatální!

Není tedy kombinace alkoholu, násilného zacházení a nuceného převlečení perfektním vysvětlením jeho stavu?

Fakta si odporují

Podle jiné z teorií mu po krku mají jít bratři jeho bohaté snoubenky Elmiry Shelton (1810–1888), kteří chtějí rodinné jmění pro sebe. Proto si Poe pořizuje jiné oblečení a skrývá se. Marně.

A protože znají jeho slabinu, dostanou do něj alkohol. Blouznícího ho poté posílají zemřít do ulic. Jakékoliv souvislosti s opojným nápojem ale učiní přítrž vzorek Poeových vlasů, který se dochová a je prozkoumán moderními metodami.

Ty přítomnost alkoholu v jeho organismu vylučují. Možné je prý ale i to, že se básník nakazil vzteklinou, celá řada projevů by tomu odpovídala.

Jenže se na jeho těle nenašly žádné stopy po kousnutí a ani netrpěl hydrofobií (strachem z vody), která je pro tyto případy typická. Naopak se ví, že do posledních okamžiků vodu pil.

Co Poea vyděsilo?

Spekuluje se, že měl Poe z něčeho obavy.

V jednom ze svých dopisů odeslaných po cestě do Baltimoru prosí adresátku, ať jeho jméno nedává na obálku, protože by mu psaní nemuselo být doručeno.

Také chtěl jet do Fordhamu, ale najednou píše, že pro něj bude lepší, když tam nezamíří, bez dalšího vysvětlení. Proč? Čeho nebo koho se bál? Úvah nad příčinami jeho smrti vzniká během let bezpočet.

A co když bylo všechno ještě jinak, co když se tento průkopník detektivky a hororu dostal ve svých bádáních a představách do míst tak hrůzných, že už odtud pro jeho příčetnou mysl nebylo návratu?