Myšlenka, že lidé jsou schopni pohybovat objekty pouze silou mysli, fascinuje lidi po staletí. Na sklonku 19. století jsou dokonce mnozí přesvědčeni, že by tato schopnost mohla být dokázána i vědecky.
A to zejména proto, že psychická média často tvrdí, že se během transu mohou dotýkat mrtvých a předměty se v jejich přítomnosti záhadně pohybují, vznáší nebo dokonce létají a to vše zdánlivě bez pomoci lidských rukou. Podaří se jim přesvědčit mnoho lidí, mezi kterými je dokonce i sir Arthur Conan Doyle (1859-1930), autor detektivních knih o Sherlocku Holmesovi.
Naděje i skepse
Protože na veřejnost sále více prosakují informace, že jde o podvodníky, využívající lanka, magnety anebo černě oděné pomocníky ve ztemnělé místnosti, fenomén se na čas vytratí z centra zájmu.
Oživí ho ve 30. a 40. letech 20. století americký výzkumník a zakladatel parapsychologie Joseph Banks Rhine (1895-1980). Začne s testy s hracími kostkami, kdy mají pokusné osoby ovlivnit výsledek duševní silou a pokračuje dalšími pokusy.
Přestože výsledky nejsou příliš přesvědčivé, i malé úspěchy stačí k tomu, aby ho přesvědčily o určitém tajemném dění. Avšak jiní badatelé nedokážou zopakovat tyto výsledky a v jeho metodách najdou spoustu chyb.
O 20 let později se předmětem mezinárodního zájmu stává Ninel S. Kulaginová (1926-1990) ze Sovětského svazu. Jsou pořízeny dokumentární snímky, údajně pod dohledem nezávislých odborníků, kde posouvá objekty po stole, aniž by se jich dotýkala.
Pýcha Sovětského svazu
Jejich zveřejnění způsobí nadšení v řadách výzkumníků v oblasti paranormálních jevů, někteří z nich mají za to, že jde o jasný důkaz prokazující existenci nadpřirozených schopností.
Tato žena měla umět pouhou myšlenkou dokonce i oddělit vaječné bílky od žloutků, vybrat označenou sirku z hromádky pod skleněnou baňkou anebo zastavit srdce žáby. Mnoho odborníků a organizací však zaujme nejen vůči samotné Kulaginové, ale telekinezi obecně odmítavý postoj. Mágové a další skeptici argumentují, že počiny mohou být provedeny za pomoci eskamotérských metod a řady pomůcek.
Sovětský svaz měl navíc v dobách studené války rovněž velký motiv pro falzifikaci a zveličování jakýchkoliv mimořádných výkonů.
Vědecké důkazy zatím chybí
Na počátku 70. let se Izraelec Uri Geller (*1946) prezentuje jako člověk nadaný zvláštními psychickými schopnostmi a stane se známým po celém světě. Miliony lidí přesvědčí o svých údajných psychokinetických schopnostech včetně opětovného spuštění rozbitých hodinek nebo ohýbání lžiček.
I když popírá, že by používal triky, mnoho skeptiků si jako v jiných případech všimne, že stejné kousky jsou bez problémů schopní předvést také „obyčejní“ kouzelníci. Po něm následují další podobní výtečníci, ale ani oni nedokážou jednoznačně přesvědčit veřejnost a odborníky, že disponují telekinetickými schopnostmi.
Navzdory experimentálnímu výzkumu tak dodnes chybí vědecké důkazy podporující existenci těchto schopností a zřejmě se jich v dohledné době ani nedočkáme.
Facebook
Twitter
RSS