Bouřky nejsou v našich končinách ničím zvláštním. Především v létě se můžeme kochat jejich krásou a zároveň děsit nebezpečí, které představují. Co se stane, když se ocitneme blízko blesku? Dá se jeho zásah přežít?
Blesky přitahovaly lidstvo už v dávných dobách. Staří Římané v nich viděli boha Jupitera, který metá blesky ukované Vulkánem. Původní obyvatelé Ameriky v nich zase spatřovali hromového ptáka. Tento úkaz fascinuje i děsí zároveň. Jak k bouřce dojde? Jednou z podmínek pro její vznik je nestálé zvrstvení vzduchu, dostatečná vlhkost vzduchu a vhodné rozmezí teplot.
Při tomto zvrstvení má spodní vzduch výrazně vyšší teplotu než vzduch nahoře.
Když se pak dá do pohybu směrem nahoru, je teplejší než jeho okolí a také lehčí.
Práce nabitých částic
V bouřkovém mraku se vyskytuje přechlazená voda a různě velké ledové částice. Ty větší kousky ledu se ohřívají, zatímco drobnější ledové částice jsou chladnější. Když pak dojde ke vzájemnému kontaktu, menší získávají kladný náboj, zatímco ty teplejší záporný. Při dostatečné intenzitě se pak vytvoří elektrické napětí, ze kterého vznikají blesky.
Častěji k této situaci dochází v létě, kdy se zemský povrch více ohřívá.
Blesk a hrom
Blesk se skládá ze dvou částí. V té první se z mraku spouštějí samotné blesky, v druhé části na ně Země odpoví trsovitým výbojem. Hrom, který následně slyšíme, vzniká v důsledku prudkého zahřátí vzduchu bleskem. Kvůli tomu, že se vzduch tak rychle zahřeje, se začne prudce rozpínat, což pak vnímáme jako silný třesk nebo burácení.
Na světě zasáhne blesk zhruba 200 000 lidí ročně, na následky úderu zemře okolo 24 000 lidí. Děje se tak z velmi jednoduchého důvodu. Naše tělo je jeden velký a dobrý vodič elektřiny. Při přímém úderu proteče tělem velmi silný proud o napětí asi 300 000 voltů. Podle statistik je šance, že do člověka udeří blesk, asi 1 : 300 000.
Člověka může zasáhnout nejen na zemi, ale také ve vzduchu.
Vyšší teplota než na Slunci
Pokud je člověk zasažen bleskem, většinou se tak stane do hlavy nebo ramenou. Nepřímo může proniknout do organismu končetinami. A jelikož blesk zahřeje okolní vzduch na teplotu cca 28 000 °C, což je 5x více než má teplota Slunce, způsobuje okamžité popáleniny III. stupně. I přesto může člověk přežít, o čemž svědčí i výpovědi lidí, kterým se to podařilo.
Ani to ale neznamená, že zásah bleskem nezpůsobí vážné důsledky. Nejohroženějším orgánem je srdce. Při přímém zásahu dochází k jeho zástavě, případně jeho trvalému poškození. I když se ale postiženého podaří zachránit, může i později docházet k srdeční arytmii, poškození myokardu, nebo dokonce k plicnímu edému.
V momentě zásahu dochází také ke ztrátě vědomí, v horším případě k poškození mozku.
Není ničím výjimečným, že přeživší měli problémy se ztrátou paměti, docházelo u nich k poruchám spánku, a některým z nich se dokonce změnila osobnost.
Popálená kůže
Zásah způsobí také změny na kůži. Vytváří se pruhovité nebo kruhovité popáleniny. Dalším častým nálezem bývají tzv. bleskové obrazce, které tvoří červené stromkovité pruhy, jež vypadají jako větvičky nebo listy kapradí. K tomu dochází kvůli rozšířeným kapilárám.
Postižené jsou také vlasy a chlupy, které se vlivem blesku opálí, zkroutí či dokonce zčernají.
Hlavně neutíkat
Co tedy dělat, aby se lidé blesku vyhnuli? V ideálním případě je nejlepší ukrýt se do bezpečí v podobě budovy s hromosvodem. Ne vždy se ale ve volné přírodě podaří takové místo najít. I tak se dá řídit některými pravidly. Během bouřky není dobré zdržovat se na kopcích a holých pláních, je nutné vyhledat co nejnižší polohu.
Člověk by měl také zaujmout takovou polohu, aby se co nejmenší plochou dotýkal země.
Ideální je přidřepnout na špičky k zemi, ruce přitisknout na uši a hlavu sklonit mezi kolena.
Kdy je bouřka nejnebezpečnější?
Pokud změříme dobu mezi bleskem a úderem hromu, můžeme zhruba odhadnout, jak daleko od nás bouřka právě je. Zvuk se totiž šíří rychlostí zhruba 330 metrů za sekundu, to znamená, že za 3 sekundy urazí jeden kilometr. Světlo blesku naopak vidíme okamžitě (300 000 m/s). Vzdálenost 3 kilometrů od bouřky (zhruba 9 sekund mezi bleskem a hřměním) se stále považuje za nebezpečnou vzdálenost, kdy je lepší zůstat v bezpečném úkrytu až do doby, než je bouře vzdálená aspoň 10 kilometrů, To je zhruba 30 sekund mezi bleskem a hřměním.
Nebezpečí číhá i doma
Ani ve svých domovech nejsme úplně stoprocentně chráněni. Není radno při bouřce sedět u okna. Nebezpečí tkví hlavně v nepřímých zásazích, kdy blesk projede například telefonní přípojkou nebo vodovodním potrubím. Bizarní situace nastala v Austrálii, kdy blesk zasáhl ženu, když si čistila zuby a naklonila se ke kohoutku.
Přes potrubí projel blesk a způsobil jí popáleniny vnitřností od úst až ke konečníku.
V budovách bez hromosvodu zase hrozí riziko požárů.
Jak funguje hromosvod?
Budovy chrání většinou hromosvody, které zachytí přímý úder blesku a svedou ho do uzemňovací soustavy, která ho rozvede do země. To funguje pouze za podmínky, že samotná budova je dostatečně odizolována a v zemi pak dojde k neutralizaci blesku. Jako jedno z nejbezpečnějších míst se zdá být automobil. Uzavřený vůz funguje na principu Faradayovy klece.
Při nárazu blesku náboj uvnitř auta vyrovná náboj, který je vně vozu.
Nebezpečný kulový blesk
Samostatnou kapitolou je tzv. kulový blesk. Ten vědci dosud nedokázali úplně zmapovat a vysvětlit. Vypadá jako kulovitý útvar o velikosti několika centimetrů, přičemž může být různě zbarvený, od žluté po modrou. Pohybuje se různými směry a zaniká buď výbuchem, nebo se zcela vypaří. Podle odhadů vědců může mít kulový blesk teplotu přibližně 1700 °C.
Lidský hromosvod
I když je pravděpodobnost zásahu mizivá, existuje případ muže, Roye Clevelanda Sullivana, kterého blesk zasáhl celkem 7x. Jako by si ho blesky záměrně vybíraly. Co je ještě překvapivější, že všechny nehody přežil a vyvázl pouze s lehkými popáleninami a ohořelými vlasy. Tento muž pracoval jako správce Národního parku Shenandoah, a pohyboval se tak neustále v přírodě.
Jeden z blesků ho ale zasáhl i v relativně bezpečném autě. I přes tuto unikátní shodu náhod skončil jeho život velmi tragicky.
Roy Cleveland Sullivan se zastřelil kvůli neopětované lásce.
Smrtící meteorit
Meteority patří mezi reálnou hrozbu, která může naší Zemi fatálně ohrozit. V historii došlo k několika případům, kdy malé částice prolétly atmosférou a dopadly na Zemi. Nejznámější případ dopadu meteoritu se stal 30. listopadu 1954, kdy v americkém státě Alabama prorazil meteorit o hmotnosti 3,86 kg střechu domu.
Tento útvar zničil dřevěnou skříň velkého rádiového přijímače, odrazil se od ní a dopadl na gauč, kde spala jistá Ann Elizabeth Fowlerová Hodgesová. Náraz jí způsobil rozsáhlé pohmožděniny na boku. Podle vědců jsou šance přežít náraz meteoritu mizivé, konkrétně 1 : 1 000 000. Když se toto těleso blíží k zemskému povrchu, jeho rychlost se pohybuje v desítkách tisíc kilometrů za hodinu.
Přímý zásah tedy není možné přežít.
Facebook
Twitter
RSS