Neumí být sám. Až příliš si zvykl na rodinný život. A navíc, jeho nezletilé děti potřebují matku! Proto František po smrti své druhé ženy nedodrží obvyklý rok smutku a rozhodne se znovu oženit.
Novou, v pořadí třetí manželku, si tentokrát najde sám. Vlastně si už vybral – dívku mladší o 19 let. Svoji sestřenici Marii Ludoviku (1787–1816) zná už od dětství. Vyrůstala ve Vídni, protože její rodinu vyhnal z Itálie Napoleon (1769–1821).
Maďary okouzlí
Vezmou se na Tři krále roku 1808. A už v září spolu odjíždějí do Prešpurku (dnešní Bratislava), kde bude Marie Ludovika korunována na uherskou královnu. Obřad je nádherný a císařovna během následujících oslav uhrane Maďary svou laskavostí. Uherští stavové rádi poskytnou Františkovi další vojáky a finance na novou válku s Francií.
Vypuká v dubnu 1809 a Marie Ludovika ji od počátku sleduje s velkým zaujetím. Za to, že jí ukradl domov, Napoleona k smrti nenávidí. O měsíc později však musí s nevlastními dětmi uprchnout z Vídně před francouzskými jednotkami.
Zamíří do Uher a cesta kočárem je pro ni kvůli bolestem sleziny hotovým utrpením.
Exil jí neprospěl
Mnohem hůř ale nese, jak špatně se válka pro Rakousko vyvíjí. „Nesmíš s ním uzavřít mír!“ tlačí na manžela. Jenže Napoleon znovu prokáže svou válečnickou genialitu a v říjnu 1809 nadiktuje Františkovi potupné podmínky míru. Záhy poté se Marie Ludovika vrací do Vídně. Uherský exil však císařovně neprospěl. Výrazně zhubne a není schopná větší námahy.
Na ústup už není čas
Karlovy Vary i Teplice. Na doporučení lékařů stráví nemocná Marie Ludovika několik týdnů v lázních. Zesílí natolik, aby mohla v roce 1813 znovu zasáhnout do mezinárodního dění. „Jen už neustupovat. Zvítězit, nebo zemřít!“ žádá Františka, který váhá, jestli se má připojit k protifrancouzské koalici.
Žena spojí své síly s rakouským ministrem zahraničí Klemensem Metternichem (1773–1859) a císař jejich tlaku nakonec ustoupí. O slovo se však znovu přihlásí zákeřná nemoc a zdravotní stav císařovny se prudce zhoršuje.
Nakonec se „žroutka Napoleona“, jak jí v Evropě říkají, přece jen dočká satisfakce – v roce 1815 francouzský tyran definitivně padne.
Facebook
Twitter
RSS