Žádné zlato, žádný třpyt ani okázalé tvary. Nejslavnější královský trůn v historii je překvapivě prostý. Vypadá téměř nuzně, jako by byl poskládán ze sutin, které se někde povalovaly.
Stojí na ambitu v katedrále Panny Marie v německých Cáchách, kterou nechá postavit Karel I. Veliký (747–814), a je bez pochyby jeho nejdůležitější a nejslavnější součástí.
Jako první na něm byl korunován Karlův syn Ludvík I. Pobožný (778–840), ale tradici z něj udělal až v roce 936 Ota I. Veliký (912–973).
Od té může být římský král korunován jen tady a nikde jinde, a to korunou, kterou k tomuto účelu nechá Ota zhotovit.
Během následujících století je tu korunováno 30 králů a 12 královen. Poslední, Ferdinand I. (1503–1564), v roce 1531. Pak už se zřejmě panovníkům tak daleko jezdit nechtělo, takže z tradice sešlo.
Trůn zůstává. Stojí na malém pódiu, ke kterému vede šest schodů, a skládá se ze čtyř mramorových desek, které pohromadě drží bronzové svorky.
Údajně byl vzorem k jeho vyhotovení trůn krále Šalamouna, ale nejzajímavější a také nejzáhadnější jsou ony mramorové desky.
Podle jedné z teorií totiž pocházejí z Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Což je poněkud sporné už jen proto, že v Izraeli žádný mramor není. Na jedné z bočních desek je navíc vyryt herní plán pro Mlýn, který byl oblíbenou hrou římských vojáků.
Na zadní desce jsou pro změnu zbytky výzdoby, z níž je patrné, že než se staly trůnem, sloužily desky minimálně dvěma jiným účelům a jsou pravděpodobně římského původu. Podle některých badatelů z trosek vypleněného Hadriánova chrámu.
