Mnozí ho nazývají osmým divem světa a těžko se tomu divit. Hypogeum Hal Saflieni na středomořském ostrově Malta je totiž dost možná vůbec nejstarším podzemním chrámem naší planety.

Archeologům i turistům však nenabízí pouze fascinující výlet do té nejstarší historie, ale i nemalou porci záhad a tajemství.

Vítejte ve městě Paola na Maltě. Právě tady se nachází třípatrový, více než deset metrů hluboký kamenný komplex tvořený neuvěřitelně propracovaným a spletitým labyrintem podzemních chodeb, komor a sálů vytesaných do skály.

Z každé zdi tu na návštěvníka dýchá chlad a majestátní atmosféra pradávné historie.

Navzdory tomu, že tam téměř nepřetržitě probíhá archeologický výzkum i navzdory tomu, že bylo toto místo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, toho o maltském hypogeu Hal Saflieni stále nevíme dost.

K čemu vlastně tento unikátní prostor sloužil? A skutečně byl vystavěn ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem?

Podzemí plné koster

Všechno to pro moderní badatele začíná v roce 1902. Tehdy dělníci při stavbě nového domu v Paole naráží na dutinu, ze které se záhy vyklube obrovský podzemní komplex.

V následujících letech probíhá první velké archeologické bádání a postupné odkrývání hypogea – podzemního posvátného prostoru.

Pod povrchem jsou postupně odhaleny nejen chodby, ale i pozoruhodné haly s oltáři a obětními komorami, stěny ozdobené množstvím reliéfů a nakonec i kolem 30 000 koster, které všechny patřily ženám.

Dohromady to všechno tvoří fascinující pohled do dávné civilizace, o které toho stále moc nevíme a která musela být vyspělejší, než by se dalo očekávat.

Nacházela se snad na ostrově před šesti tisíci lety nějaká dosud nepoznaná matriarchální společnost? Nebo ostatky patří kněžkám, které v chrámu sloužily?

Podivné lebky

Spekulace o tom, kdo maltský podzemní chrám vytvořil, neberou konce. Všeobecně se má za to, že se s jeho stavbou začalo kolem roku 3800 před naším letopočtem, přičemž postupně – v následujících nejméně 1200 letech – byly přidávány další chodby a místnosti.

Jenže někteří badatelé věří, že přinejmenším část prostor může být ještě mnohem starší a že mohou souviset s uctíváním bytostí, které nepocházely z této planety.

Naznačovat to má objev lebek neobvyklého tvaru, které byly v blízkosti jakési posvátné studny se sochami neznámé bohyně. Lebky sice připomínají lidské, jsou ale větší a mají protáhlý tvar. Ten podle analýz způsobila neznámá genetická abnormalita.

Mizí tam lidé

Až magickou pověst tohoto místa ještě umocňují tajemná zmizení, ke kterým od 1. poloviny 20. století v oblasti dochází. Dodnes je podle Malťanů evidováno na 100 lidí, kteří v Paole nebo její těsné blízkosti beze stopy zmizeli.

Sami ostrované přitom mají jasno: Může za to právě hypogeum, do kterého mají údajně vést tunely z celého ostrova.

Někteří lidé navíc tvrdí, že se v podzemí ukrývá něco velmi temného – svědci tvrdí, že slyšeli skřípavý nářek nebo že spatřili cosi velkého a kluzkého.

Seriózní vědci však takové zvěsti odmítají jako legendy a povídačky. Připouští sice, že v oblasti je velké množství dosud nezmapovaných chodeb, zároveň však sami nemohou potvrdit nic nadpřirozeného.

Lze se však divit, s ohledem na to všechno, že se místní svého podzemí stále tak trochu obávají?