Za prací v dolech a hutích na Ostravsku se po roce 1948 sjíždějí tisíce dělníků z celého Československa. Komunistická vláda musí vyřešit naléhavý problém, kde budou všichni bydlet.

Nakonec se rozhodne vybudovat nové centrum ocelového srdce republiky, a to s kvalitním bydlením, spoustou zeleně a občanskou vybaveností.

Pověřená komise vybírá pro ambiciózní plán vesnici Porubu západně od staré Ostravy. Na samém konci druhé světové války byla tato obec silně poškozena a v jejím katastru se nacházejí rozsáhlé nezastavěné pozemky, které komunisté zabavili místnímu velkostatkáři.

Ve prospěch Poruby ale rozhodne především to, že díky častým jihozápadním větrům se nad ni nedostávají zplodiny z průmyslových částí Ostravska a že není poddolovaná.

Velkolepá vstupní brána

Projekt Nové Ostravy až pro 150 000 obyvatel vypracuje téměř 400 architektů pod vedením Vladimíra Meduny (1909–1990).

Nejvýraznější stavbou obřího sídliště ve stylu socialistického realismu je přitom multifunkční dům na půlkruhovitém půdorysu a z pálených cihel.

Oblouk, jak se mu začne říkat, má být velkolepou vstupní branou do nového, moderního města a ze vzduchu tvoří s přilehlou vozovkou srp a kladivo.

Architekt Evžen Šteflíček (1922–2015) se při jeho projektování inspiroval budovou Hlavního vojenského štábu na Palácovém náměstí v tehdejším Leningradu.

V prosinci 1954 je Oblouk dokončen. Podle kroniky Poruby „o včasné… předání investoru se zasloužily ženy dělnice, které na Silvestra čistily interiéry, aby se ještě před Novým rokem 1955 mohly nastěhovat první rodiny“.