Mezi hroby se pohybuje temná postava. Pod rouškou noci vyhrabává mrtvé a okusuje jejich těla. Co je to za stvůru, která znesvěcuje místa posledního odpočinku? Měsíc ozáří tvář přízraku. Hrobník se pokřižuje. Vždyť tohoto člověka sám před několika týdny pohřbil!
V současnosti máme znaky vampyrismu spojené především se sáním krve. V minulosti však pod upírské řádění spadala široká škála různých projevů. Upíři mohli živé rdousit, způsobovat jim nemoc a přinášet špatné počasí.
Například kronika města Žamberka se zmiňuje o případu muže, jehož bychom dnes zřejmě za upíra neoznačili.
Postrach nebožtíků
V Žamberku prý kdysi zemřel člověk, jemuž se říkalo Micohlav. Ten se údajně již v době svého pohřbu zjevil smutečním hostům. Později podle pověsti vstával v noci z hrobu.
Živým však, jak se zdá, neškodil. Zato o důstojnost pohřbených nedbal. Vyhrabával mrtvoly a okusoval je. Takové chování mu Žamberečtí nemohli trpět. Povolali kata a ten rýčem urýpl Micohlavovi hlavu. Copak ale upíři okusují mrtvé?
Nešťastný občan
Micohlavovo chování mnohem spíše připomíná projevy bytosti zvané ghúl. Jedná se o stvůru z arabského folkloru, která údajně pobývá na hřbitovech a pohřebištích, kde hoduje na mrtvých. Je to zároveň prý jediné stvoření, které dokáže zahubit upíra.
Musíme však v Micohlavově případě myslet pouze na nadpřirozené bytosti? Možná, že byl onen nešťastný občan omylem pohřben zaživa. Po hrůzných chvílích, v nichž se snažil prohrabat se vrstvou hlíny, zešílel a zcela vyhladovělý se začal živit mrtvými. Nebo je pověst zcela smyšlená?
