Je to pro něj jako hra kočky s myší. Tu předstírá ústup, jindy zase útok, aby soupeře oklamal. Jen jedinkrát to princi Evženovi Savojskému nevyjde podle jeho představ…
Po smrti bezdětného krále Karla II. (1661–1700) se v Evropě rozhoří válka o španělské dědictví. Bojuje v ní Francie proti alianci tvořené habsburskou monarchií, potažmo Svatou říší římskou, Nizozemskou republikou a Anglií.
Jedním z významných bojišť konfliktu se stává severní Itálie. Její část ovládá savojský vévoda Viktor Amadeus II. (1666–1732). V roce 1703 se odvrací od dosavadního francouzského spojence a přidává se na stranu aliance.
V poli se mu ovšem nedaří, a tak zakrátko kontroluje jen metropoli Turín. „Město nesmí padnout do rukou Francouzů,“ rozhoduje císař Leopold I. (1640–1705).
I když Viktora Amadea nemá zrovna v lásce, posílá mu na pomoc svého nejschopnějšího vojevůdce – prince Evžena Savojského (1663–1736).
Na trik mu neskočil
Nepřítele vytlačuje z dosavadních pozic spolehlivě jako stroj. Zažene ho až za řeku Adda. Jakmile by ji překonal, mohl by Evžen Savojský bez problémů ohrožovat Milán. Proti němu v té chvíli operují dvě francouzské armády.
Té větší velí schopný vévoda z Vendôme (1654–1712), druhé jeho mladší bratr Philippe (1655–1722), který nadáním vojevůdce zrovna neoplývá. Právě na něj má princ Evžen zálusk.
A na důležitý most přes Addu u Cassana, u kterého Philippe rozbil své ležení. Aby oklamal zkušenějšího z bratrů, předstírá válečník v císařských službách, že se chystá tok překročit a bojovat na úplně jiném místě.
Vévoda z Vendôme mu ale tentokrát na jeho triky neskočí. V noci z 15. na 16. srpna 1705 se dává rychle na cestu, aby posílil jeho armádu. Když se Evžen Savojský 16. srpna objevuje u Cassana, stojí tak již proti němu podstatně nebezpečnější nepřítel.
Evžen Savojský v následně bitvě utrží dvě zranění. Nakonec je to právě on, kdo zavelí k ústupu.
Zvítězili oba
Na bojišti zůstávají tisíce mrtvých. U Cassana odhadem zemřelo 25 procent všech bojovníků, kteří se bitvy zúčastnili, tedy asi 10 000 vojáků. Oba vojevůdci o střetu ale referují svým panovníkům jako o velkém triumfu.
Vendôme uštědřil Evženovi citelné ztráty, on zase odvrátil pozornost Francouzů od Turína.
