Získat hlavu padlého nepřítele je pro samuraje otázkou prestiže. Během tažení do Koreje v 16. století je přitom kořist v tomto směru tak enormní, že z logistických důvodů mohou být domů odeslány jen nosy rivalů…
Stejně jako získat hlavu padlého nepřítele bylo pro samuraje otázkou cti, jeho největší pohanou bylo ocitnout se v zajetí. Smrt je neděsí tolik jako kapitulace. Morální kodex bušidó, jímž se tito bojovníci řídí, se formoval v průběhu staletí – podobně jako sama jejich společenská vrstva. První samurajové se ve službách bohatých majitelů půdy objevují ve 12.
století a vynikají oddaností nebo odvahou. Tečku za nimi pak udělají reformy Meidži v 19. století.
Obecně samurajové vždy představovali necelých deset procent obyvatel Japonska.

Žádné výstřednosti
Základním kusem oděvu samuraje je kimono. Nejčastěji se vyrábí z hedvábí, které je považováno za ušlechtilejší materiál než třeba bavlna. Barvami kimona samurajů zrovna nehýří. Bojovníci si nepotrpí na výstřednosti, pestrost či rozmanitost vzorů. Někdy barva kimona může odkazovat k postavení samuraje a jeho věku.

S klenotem na hlavě
Do boje si zkušení válečníci oblékají lamelovou zbroj, složenou z kožených nebo kovových kousků svázaných k sobě pomocí hedvábí či kožených pásků. Postupem věků se samurajská zbroj proměňuje.
Mění se hlavně velikost nebo tvar jeho jednotlivých dílů. Bojovník si jimi chrání vždy hruď, záda, ramena, předloktí a stehna. Zadní část brnění může být upravena tak, aby mohla nést vlajku. Na hlavu si samuraj nasazuje přilbu – kabuto – s ochranou krku, tvořenou až stovkou kovových plátků. Často se spojuje také s obličejovou maskou – mengu.
Na přilbě je místo pro připevnění „klenotu“ – znaku příslušnosti k rodu.
Poslední báseň
Kromě samotného boje patří k základním dovednostem samurajů zvládnutí čajového obřadu či skládání básní. Západ slunce, podzim nebo uvadající květ jsou nejčastější metafory smrti, které se používají v tzv. poemách smrti, které samurajové skládají těsně před rituální sebevraždou – seppuku. Bojovník ji volí ve chvíli porážky, po smrti svého pána nebo na znamení protestu.
Rituál má přesně stanovená pravidla.

Facebook
Twitter
RSS