Dinosauři vládli světu v období druhohor před 134 miliony let. Dodnes nám po nich zbyly různě velké kosti. Proč tedy tito tvorové, kteří dříve obývali celý svět, z jeho povrchu zmizeli? Na odpověď zřejmě přišli experti z Floridy.
Některé dinosauří druhy byly velké pouze několik desítek centimetrů, jiné dorůstaly do gigantických rozměrů. Nejmohutnější dinosauři dokonce předčili i současného titána planety – plejtváka obrovského. Jenže vláda dinosaurů nečekaně skončila. Před 66–64 miliony let všechny druhy vymřely. Teorií, proč se tak stalo, je celá řada. Nejuznávanější hypotézou je dopad obrovského vesmírného tělesa.
Planetka o průměru přes 10 kilometrů údajně na konci druhohor dopadla do oblasti dnešního mexického poloostrova Yucatán, kde je dosud patrný kráter. Podle paleontologů tuto katastrofu přežila jen zvířata, která se dokázala zahrabat do nor, a to dinosauři nedokázali. V roce 2007 se však podařilo objevit fosilie dinosaura druhu Oryctodromeuscubicularis, který prokazatelně noru vyhloubit uměl.
Přesto ani tento 2 metry dlouhý, býložravý dinosaurus přežít nedokázal.
Proč se savcům povedlo znovu zabydlet planetu poté, co následky katastrofy odezněly, a dinosaurům ne, náhodou zjistili američtí vědci z Floridské státní univerzity.
Pohled do dinosauřího vajíčka
O embryonálním vývoji dinosaurů se neví téměř nic. Nálezy fosilizovaných zárodků vyhynulých plazů jsou totiž velice vzácné. Až doposud si tak paleontologové marně kladli otázku, jak dlouho dinosauři čekali, než se z vajec vyklubou potomci. V potaz přicházely dvě možnosti.
Buď se doba inkubace podobala vzdáleným příbuzným dinosaurů – dnešním krokodýlům a ještěrům, kteří na vejcích sedí relativně dlouho. Druhou možností bylo naopak rychlé líhnutí, jaké je možné vidět u ptáků. Vzhledem k tomu, že se ptáci vyvinuli z dinosaurů, přikláněla se většina expertů spíše k názoru, že vejce prehistorických plazů se klubala rychle.
Paleontologové v čele s profesorem Gregory Ericksonem prozkoumali dvě fosilizovaná embrya dinosaurů. Jedno patřilo druhu Protoceratops – tvorovi velikosti ovce, jehož vejce vážila pouze necelých 200 gramů.
Druhým dinosaurem byl Hypacrosaurus, velký druh s vejci o velikosti melounu.
Zuby rostou stejně jako stromy
Ze zkamenělých zárodků vědci vyjmuli zuby a prozkoumali je pod nejmodernějšími mikroskopy. Díky růstovým liniím připomínajícím letokruhy stromů se paleontologům podařilo přesně zjistit, jak dlouho se oba zárodky ve vejcích vyvíjely. Menší dinosaurus se klubal tři měsíce, obrovský Hypacrousaurus na své potomky čekal půl roku. Z přelomového výzkumu vyplývá mnoho závěrů.
Studie například vrhla nové světlo na migraci dinosaurů. Tvorové mohli těžko překonávat velké vzdálenosti za potravou, když seděli tak dlouho na vejcích. Největší diskusi však objev spustil v souvislosti s vyhynutím dinosaurů. Podle autorů studie totiž pomalý vývoj představoval pro prehistorické plazy velkou evoluční nevýhodu.
Rodiče mláďat byli dlouho připoutaní na jednom místě, kde čekali na potomky. Při hlídání vajec byli navíc ohroženi mnoha riziky, nemohli například utéct před predátory.
Právě dlouhá doba inkubace vajec tak mohla být důvodem, proč obojživelníci, ptáci a savci přežili a dinosauři vyhynuli.
Facebook
Twitter
RSS