Každý den se na světě dějí věci, nad kterými zůstává rozum stát. Typickým příkladem je tzv. Pauliho efekt. Z jakého důvodu dochází v přítomnosti některých lidí k závažným poruchám technických zařízení? A proč je tímto záhadným jevem proslulý právě fyzik Wolfgang Pauli?

Stalo se to někdy asi každému. Člověk přijde do místnosti, nechce na sebe příliš upozorňovat, ale přesně v ten moment dojde k poruše nějakého technického zařízení, které je samozřejmě umístěné někde hodně na očích.

Toho si rozhodně nejde nevšimnout a obzvlášť v případě, že se to děje opakovaně…Právě tím je proslulý v Rakousku narozený fyzik Wolfgang Pauli (1900–1958), renomovaný badatel, držitel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1945. V jeho přítomnosti totiž selhávají technická zařízení znovu a znovu…Co za tím vězí?

Náhoda to zřejmě není

Případů, kdy se záhadami opředený efekt projeví v životě Wolfganga Pauliho, prý existuje nespočet. Typickým příkladem má být incident z roku 1934, kdy údajně dojde k nevysvětlitelné poruše auta, vezoucí slavného fyzika s jeho druhou ženou během svatební cesty.

Jak je možné, že k tomu mělo dojít bez zjevné vnější příčiny? Další incident je z roku 1950, když se Pauli nachází na Princetonské univerzitě. Z údajně záhadných příčin náhle shoří cyklotron (slouží k urychlování částic – pozn. red.).

A takto by šlo pokračovat ještě dlouho. Nemůže být divu, že mnozí badatelé dojdou k závěru, že to všechno nemůže být náhoda. Je Pauliho efekt skutečně čímsi nevysvětlitelným?

Hlučný duch

Říká se, že na některé lidi se může jakýmis způsobem „lepit“ smůla. Mluví se o možnosti, že by za vším mohla stát jakási forma psychické energie, která ovlivňuje elektroniku.

Ve hře je i tzv. synchronicita, což je termín, který zavede zakladatel analytické psychologie Carl Jung (1875–1961) k popisu událostí ze stejného času, jež se zdají být propojené. Přitom postrádají zjistitelnou kauzální souvislost.

Není bez zajímavosti, že Jung tento koncept rozvede právě ve spolupráci s Paulim. Celá záležitost by ale mohla mít souvislost i s něčím mnohem znepokojivějším.  A to s poltergeistem.

„Do tohoto německého termínu se shrnují všechny jevy jako domácí bouchání, ťukání, levitující nábytek, vznášející se předměty, přepršky oblázků nebo vody padající neznámo odkud, případně samovolně se zapalující a zhášející ohně,“ uvádí skotský autor Richard Gordon (1947–2009).

Poltergeist má také způsobovat nevysvětlitelné selhávání techniky. Je všechno propojené?

Co na to skeptici?

Ozývají se samozřejmě také kritické hlasy. Český klub skeptiků Sisyfos na svých internetových stránkách upozorňuje: „Existence duchovních bytostí, ‚duchů‘ nebyla nikdy prokázána, právě tak jako sil psychokinetických, mimosmyslových.

Nikdy také nebyl potvrzen vliv fyzikálních sil nebo sil dosud neznámých.“ Pauliho efekt by podle některých názorů mohlo vysvětlit například takzvaným selektivním vnímáním, kdy si lidé jen pamatují případy, kdy v přítomnosti Pauliho dojde k nějaké poruše, ale jiné momenty, kdy se to nestane, vypouštějí z hlavy.

Ozývají se i hlasy, které Pauliho efekt označují za žert. Ve vědě prý existují teoretici a experimentátoři. A právě teoretici, kteří si s experimentální práci příliš nerozumí, si snadno mohou vysloužit pověst ničitelů různých zařízení. Opravdu je to ale takto jednoduché?