Zklamal vítěz Závodu míru dělnickou třídu?

Na kole se rád prohání už jako kluk. Vždycky je to pro něj svátek, jednou týdně jezdí na tatínkově bicyklu pro maso. Mnohem víc si ale oblíbené kratochvíle užije až v době, kdy se učí na pekaře.

Z pekárny na předměstí Českých Budějovic Jan Veselý (1923–2003) rozváží chleba a housky do okolních obchodů. Závěr svých učňovských let pak stráví v Praze, kde také roku 1939 absolvuje svůj první cyklistický závod.

V konkurenci zhruba 300 pekařských učňů 17letý Jan vyhraje! Brzy poté vstoupí do Českého klubu malostranských cyklistů a na splátky si konečně pořídí svoje vlastní závodní kolo…

Veselý se nejvíce proslaví díky úspěchům v Závodě míru.

Němci mu ujeli

Krátce po válce na sebe Veselý v cyklistickém pelotonu poprvé výrazně upozorní. V roce 1946 triumfuje v nejdelším a nejstarším jednorázovém závodě u nás, Praha – Karlovy Vary – Praha. Nejvíc se ale proslaví v legendárním Závodě míru. V roce 1949 ho Veselý ovládne. O tři roky později pak v tomto etapovém závodu, dlouhém přes 2100 kilometrů, skončí druhý.

Další stříbro v Závodě míru vybojuje v roce 1955. I tentokrát měl na vítězství, nakonec se ale musel sklonit před vynikajícím německým cyklistou Gustavem-Adolfem Schurem (*1931). „Musel jsem na záchod a Němci za to vzali,“ vzpomíná Veselý na okamžik, který ho připravil o celkový triumf.

V roce 1955 prohraje souboj o první místo s Němcem Schurem.

Lži o defektech

Třebaže během závodů často trpěl a přimotal se i do ošklivých pádů, nikdy nevzdal! Závod míru v roce 1957 však jet nechce. Veselého pobolívají záda a nemá pořádně natrénováno, proto svou účast odmítne. Kamarádi z reprezentace ho ale spolu s funkcionáři nakonec přemluví.

Bohužel již při první etapě se slavný cyklista přesvědčí o tom, že udělal velkou chybu. „Do cíle jsem přijel za pelotonem, ale lidé mě vítali se slávou. Hlasatel jim totiž řekl, že jsem měl několik defektů, což nebyla pravda,“ přibližuje své trápení na trase z Prahy do Brna. V dalších dnech Veselý trpí stále víc.

V etapě z Lipska do Berlína už to nevydrží a kvůli nesnesitelné bolesti zad vzdá! Z hrdiny se rázem stává vyvrhel. Je obviněn ze zrady dělnické třídy. V reprezentaci už není vítaný a dva roky nesmí závodit. Komunisté mu také seberou titul zasloužilého mistra sportu, tehdy nejvyšší sportovní vyznamenání u nás.