Dvojice milenců míří mezi stromy. Vymění si poslední políbení a pak společně spáchají sebevraždu. Les, v němž se odevzdali smrti, přitahuje nešťastně zamilované jako magnet. Proto se mu také přezdívá Les sebevrahů. Z jakého důvodu si ho tolik lidí vyvolilo za místo své dobrovolné smrti? Může snad za to temná historie tohoto místa?
V kultovním románu Pán prstenů se často hovoří o záludných stromech, které například mohou člověku bránit v nalezení cesty ven z lesa. Podobný pocit prý můžete zažít v lese Aokigihara na úpatí hory Fudži v Japonsku. Temná energie ve zdejších stromech je zřejmě výsledkem velkého množství sebevražd, ke kterým tu každý rok dojde.
Proč tu chce tolik lidí dobrovolně zemřít?
Může za vše román?
Každý rok prý v lese Aokihigihara spáchá sebevraždu asi třicet lidí. Od padesátých let sem přišlo skoncovat se životem zhruba pět set Japonců. Ze stromů často visí oběšenci a na zemi se válejí kosti. Proto se tomuto místu říká také Les sebevrahů.
Aokigihara se prý stane pro sebevrahy atraktivním zejména kvůli románu Nami no Tó japonského spisovatele Seichó Matsumota (1909 – 1992), který končí tím, že pár nešťastně zamilovaných lidí přichází spáchat sebevraždu právě do lesa na úpatí hory Fudži.
Jenže les si neblahou pověst vysloužil již mnohem dříve…
Les démonů
V devatenáctém století sem prý mladí lidé odnášejí své nemohoucí matky a nechávají je umřít hlady. V lese však zřejmě bylo něco temného i před touto ohavnou tradicí. Proč by o něm jinak středověké legendy hovořily jako o lese démonů? Oblast rozhodně nevybízí k procházkám. Kdo sem přesto zajde, má z toho trauma na celý život.
Jeden mladý muž se na svém blogu svěřuje, že les navštívil se svou přítelkyní. „Nemohli jsme nalézt cestu zpátky. Čím víc jsme utíkali, tím víc se zdálo, že nás stromy svírají. Několikrát bych mohl přísahat, že jsem zahlédl, jak vedle stromu kdosi stojí.“ Skutečně se v japonském lese vznáší zlá energie?
Neblahá pověst Aokigihary inspirovala i filmaře k natočení hororového snímku Les sebevrahů.
Facebook
Twitter
RSS