Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi.

Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku.

„Tak ať jezdí pod zemí!“ mají jasno občané Litoměřic. O tom, že by vlak z Mělníka do Děčína projížděl přímo kolem Labe, v husté městské zástavbě, nechtějí ani slyšet. Bojí se, že by jim dráha odřízla přístup k řece.

Projektanti proto musí naplánovat tunel, který povede jen několik metrů pod historickým centrem města. Je asi 300 metrů dlouhý, u obou portálů hloubený, uprostřed vylámaný ve skále.

První vlak se v něm projede v roce 1874, ten poslední v roce 1958. Dnes je z něj zastávka pro motorkáře a místo pro pořádání oslav a výstav.

Spolkl 90 tun dynamitu

Tunel na Šumavě, s jehož ražbou se začalo v roce 1874, je jedním z nejdelších v tehdejším Rakousku-Uhersku. Měří 1747 metrů a táhne se ze zastávky Brčálník až do stanice Špičák.

Jeho stavba je nesmírně náročná – trvá téměř tři roky a pracuje na ní přes 1000 dělníků z celé monarchie. Asi 50 jich přitom přijde o život. „Razilo se primitivními prostředky, používal se pouze dynamit.

Horníci a tuneláři postupně vylamovali díru, kterou zabezpečovali a rozšiřovali, vznikaly jednotlivé šachty, které se potom spojovaly,“ vysvětluje současný odborník na železniční historii Jiří Kotrman. Dynamitu se spotřebuje přes 90 tun.

Císařský rozmar?

O Slavíčském tunelu se léta traduje, že vznikl z rozmaru císaře Ferdinanda Dobrotivého (1793–1875), který chtěl mít na své dráze spojující Vídeň s Moravou a Západní Haličí alespoň jeden tunel.

Říkal prý, že bez tunelu přece železnice není železnicí. Jedná se však o pouhou legendu. Ve skutečnosti je tunel vybudován z mnohem praktičtějšího důvodu: má zabránit sesuvu půdy a vyřešit nesouhlas obyvatel Slavíče s dráhou, která obec rozděluje na dvě části.

Tak jako tak slouží tunel jen krátce, sotva 50 let, protože od roku 1895 vede trať o kousek vedle. Železnice ho spravuje ještě dalších 30 let, pak si ho převezme obec Slavíč.

Jednu dobu se uvažuje o jeho opětovném zprovoznění, nakonec z toho ale sejde a slouží jako skladiště brambor.