Uvádí se, že horské město Machu Picchu objevil v roce 1911 americký dobrodruh Hiram Bingham. To ale není tak docela pravda. Už v polovině 19. století o něm věděl cestovatel Charles Wiener.

Netušíme, jestli jeho ruiny skutečně navštívil, ale jméno Machupicchu je přesně zanesené na mapě, uvedené v jeho knize Perou et Bolivie z roku 1880. Jaká další tajemství město ukrývá?

Hiram Bingham nikdy nebyl školený archeolog. Mnozí kolegové ho považovali pouze za akademika a vědce, on však dával přednost slovu průzkumník.

Bingham sám připouští, že ještě než se vydal na svou objevitelskou cestu, o ruinách Machu Picchu mu vyprávěl v Cuzcu peruánský vědec Alberto Giesecke. Dokonce ho informoval o cestě, kterou tam podnikl v roce 1902 jeden jeho známý.

Ruiny města také už dříve navštěvovali hledači pokladů, Binghama tam navíc dovedl Pablito Álvarez, malý kluk, jehož rodina žila nedaleko. Hiram Bingham tedy není objevitelem ztraceného města.

Přesto to byl právě on, kdo zde prováděl první archeologické výzkumy a odhalil ho světu.

Proč zaniklo ztracené město

Machu Picchu nechal postavit Pachacútec Yupangui nejspíš v letech 1438 až 1471. Proč bylo město založeno, nikdo neví. Machu Picchu nikdy nemělo žádný strategický ani hospodářský význam, Inkové zde možná jen chtěli být blíže svému božstvu.

V 16. století pevnostní město uniklo pozornosti španělských dobyvatelů a poté, po nejasném zániku Incké říše, zmizelo na dlouhá čtyři staletí pod bujnou tropickou vegetací.

Podle některých teorií je také možné, že většina obyvatel zemřela na neštovice dříve, než do této oblasti španělští dobyvatelé přišli.

Kipu, tajemné uzlíkové písmo

Dodnes nikdo přesně neví, k čemu Machu Picchu přesně sloužilo, z předkolumbovského období neexistují písemné záznamy od místních obyvatel, kteří nepoužívali klasické písmo. Inkové byli sice schopni zaznamenávat informace pomocí tzv.

kipu (uzlíkové písmo), dodnes se ale vedou spory o to, zda se jím dalo psát, nebo se používalo pouze pro početní operace.

Místo zrození „Slunečních panen“

Jedna z prvních teorií Hirama Binghama o významu pevnosti tvrdí, že se jednalo o posvátné místo zrození posvátných inckých žen, zvaných „Sluneční panny“.

Výzkum vedený americkými archeology Johnem Rowem a Richardem Burgerem měl prokázat, že Machu Picchu bylo sídlem vládce Inků Pachacutiho.

Americký antropolog a archeolog Johan Reinhard předložil důkazy, že místo bylo vybráno pro svou pozici ve vztahu k posvátným prvkům krajiny, jako jsou hory, které jsou údajně v harmonii s klíčovými astronomickými událostmi, které byly pro Inky významné.

Pokusná zemědělská stanice

Další teorie říká, že Machu Picchu bylo „llaqta“ Inků, osada postavená na kontrolu hospodářství těchto podmaněných oblastí. Podle jiné teorie mohlo být Machu Picchu postaveno jako vězení.

Další teorie tvrdí, že se jednalo o zkušební zemědělskou stanici, kde se testovaly různé druhy plodin v různých typech mikroklimatu – v různých místech a na různých terasách, protože zde nebyl dostatek prostoru na pěstování plodin ve velkém měřítku, ale dostatek prostoru na určení toho, co by mohlo kde nejlépe růst.

Co odděluje zeď?

I když se Machu Picchu nacházelo jen 80 km od Cuzca, hlavního města Inků, Španělé je nikdy neobjevili, a tedy ani nevydrancovali a nezničili, jak se to stalo s množstvím jiných měst.

Po pádu říše Inků město začala obklopovat džungle, která ho postupně zarůstala a pouze pár lidí vědělo o jeho existenci. Ruiny města Machu Picchu se dnes rozkládají na ploše přibližně 5 km² a dělí se na část městskou a zemědělskou, které od sebe odděluje zeď.

Zemědělská část je dále rozdělena na spodní a horní část cestou, městskou část pak dělí na západní a východní rozlehlé náměstí.

Kde leží pohřební kámen

Jednotlivé terasy v zemědělské části jsou spojeny kamennými schodišti, horní část tvoří zhruba 40 teras, spodní pak 80 teras. Jejich výška není všude stejná, někde dosahuje až 4 metrů. Předpokládáme, že se zde pěstovala kukuřice, brambory a možná i koka.

Také se zde nachází několik menších staveb, které pravděpodobně sloužily jako skladiště. Kromě těchto zemědělských staveb se zde nachází i strážní budova a pohřební kámen, kolem kterého se pohřbívalo.

Technika stavby, která předběhla dobu

Budovy Machu Picchu byly postaveny v klasickém inckém stylu, stavitelé skládali opracované žulové kameny na sebe bez použití pojiva.

Inkové byli v této technice stavby velice zkušení, u některých zdí není možné mezi dva na sebe položené kvádry vsunout ani ostří nože. Některé budovy ve městě sice byly postaveny za použití malty, ale takto postavené budovy byly druhořadé a vystavěné ve spěchu.

Proč budovy nepoškodí zemětřesení

Důvodem je skutečnost, že oblast Peru je seismicky aktivní a zdi postavené za použití malty jsou více náchylné ke zřícení. Zdi bez malty se v případě otřesů mohou částečně rozestoupit a následně opět sesednout a nezřítit se.

Nezodpovězenou otázkou zůstává, jak Inkové transportovali v nepřístupných horách těžké žulové bloky, když neznali kolo.

Unikátní systém vodovodu

Město bylo tvořeno pravděpodobně 200 objekty – chrámy, svatyněmi a obytnými domy se slaměnými střechami. V celém areálu archeologové nalezli koryta vytesaná v kamenech a četné vodní fontány, které dohromady tvořily rozsáhlý vodovodní systém.

Každá budova ve městě byla pravděpodobně napájena tímto systémem vodou z posvátných pramenů.

Obětní kámen, nebo astronomické hodiny

V severní části města se nachází proslulý sluneční kámen Intihuatana („Místo, na kterém je připoutáno Slunce.“).  Jde o skalní blok, opracovaný do podoby zploštělé pyramidy v točitém tvaru. Vědci věří, že kámen sloužil jako astronomické hodiny nebo kalendář.

Podle některých archeologů je možné, že se zde prováděly krvavé oběti na počest boha Slunce Intiho, při kterých se vytrhlo z hrudi ještě živého člověka bijící srdce.

Co se skrývá za podivným výklenkem

Mohlo by se tedy zdát, že zde pro současné archeology nezbylo vůbec nic. V posledních letech ale vědcům svitla naděje na velkolepý objev, který nemá v historii výzkumu Machu Picchu obdoby.

V roce 2010 totiž Machu Picchu navštívil francouzský inženýr David Crespy. I když sem přišel jako „obyčejný“ turista, ve spodní části jedné z budov si povšiml zvláštního výklenku.

Nikdo by přitom nespočítal, kolik dalších turistů i vědců kolem výklenku prošlo, a u nikoho z nich pozornost nevzbudil.

Záhada zazděných dveří

Zkušený inženýr Crespy si byl ale jist, že výklenek vznikl zazděním vchodu do prostor ukrytých pod budovou. Typ zdiva podle něj jasně napovídá, že vchod uzavřeli sami Inkové.

Protože se Crespy se svým podezřením svěřil jednomu novináři, brzy nato vyšel o záhadě zazděných dveří na Machu Picchu článek, a ten se šťastnou souhrou okolností dostal do rukou Thierrymu Jaminovi, francouzskému archeologovi působícímu v Peru.

Vchod do neznámých prostor

Jamin pak ve spolupráci s peruánskými archeology zjistil, že se David Crespy nemýlil. Výklenek se skutečně ukázal být zazděným vchodem do neznámých prostor.

Za zdí se nejspíš nachází schodiště vedoucí do centrální čtvercové komory a do menší, vedlejší místnosti. S největší pravděpodobností by mělo jít o pohřební komory. Podle analýz je uvnitř zřejmě skryto velké množství drahých kovů, zvláště zlata a stříbra.

Právě těch si totiž Inkové vysoce cenili, a to ze symbolických důvodů. Považovali je za posvátné kovy Slunce a Měsíce.

„Ten, který otřásá zemí“

Pokud vezmeme v úvahu množství zlata, které se v místnosti pravděpodobně nachází, může se klidně jednat o hrobku člena královské rodiny.

Vyrojily se dokonce spekulace, že by tu mohl odpočívat sám Pachacuti (1380–1460), jeden z nejvýznamnějších králů Incké říše. Celé jeho jméno znělo Pachacuti Inca Yupanqui, což znamená „Ten, který otřásá zemí“.