Svatý otec, hlava katolické církve a zástupce Ježíše Krista na Zemi, by měl být příkladem pro všechny své věrné ovečky. V historii se však vyskytli tací, kteří byli spíše vlky v rouše beránčím. Jakých hříchů se dopouštěli? SVĚT NA DLANI vám nabízí přehled těch nejhorších z nejhorších.
ŠTĚPÁN VI.
?–897
Přelepka: Soudil mrtvolu svého předchůdce
Odkud pocházel: Řím, Papežský stát, dnešní Vatikán
Kdy byl papežem: 896–897
Roku 891 se stal papežem portský biskup Formosus (816–896). Jenže italský král ho chtěl ovládat a rozkazovat mu, proto se papež obrátil o pomoc k Frankům. Za zásluhy později korunoval franckého krále císařem. To se nelíbilo následníkovi italského trůnu Lambertovi II. ze Spoleta, který se Formosovi chtěl pomstít. Je proto možné, že byl papež otráven.
Po jeho smrti roku 896 byl papežem krátce Bonifác VI., vládl však jen tři týdny, než zemřel.
Na papežský stolec poté dosadil Lambert zapřisáhlého Formosova odpůrce, papeže Štěpána VI.
Soud s mrtvým předchůdcem
Ten svolal takzvanou synodu svatých. Nechal vykopat devět měsíců starou mrtvolu papeže Formosy, aby ji oblečenou do slavnostního papežského roucha dal posadit na papežský trůn a soudit. Mrtvý Formosus byl sesazen a všechna jeho rozhodnutí byla prohlášena za neplatná. Dokonce mu byly useknuty tři prsty, kterými jako papež žehnal. Ale ani to Štěpánovi nestačilo.
Po skončení soudu nechal Formosovu mrtvolu vláčet ulicemi Říma.
Za jásotu davu byla následně vhozena do řeky Tibery.
Povstání vůči papeži
Štěpán také zneplatnil vysvěcení všech duchovních, které učinil Formosus. Zástup jeho nepřátel tak rostl a brzy sahal i do vážených římských rodin. Krátce po odsouzení Formosy se navíc zřítila bazilika sv. Jana v Lateránu, což mnozí považovali za projev boží nespokojenosti s papežem Štěpánem, ačkoli bazilika byla již řadu let ve špatném stavu.
Nepřátelství vůči novému papeži brzy přerostlo v aktivní odpor, naopak Formosus byl prohlášen za mučedníka. V srpnu 897 došlo k povstání, při kterém byl Štěpán VI.
zajat, zbaven papežského roucha a insignií a následně zardoušen.
JAN XII.
937–964
Přelepka: z Vatikánu udělal nevěstinec
Odkud pocházel: Řím, Papežský Stát, dnešní Vatikán
Kdy byl papežem: 955–963
Jan XII., vlastním jménem Oktavián, pocházel z mocné rodiny Tuskulů. Jeho otec Alberich II. ze Spoleta fakticky vládl Římu. Svému synovi tak mohl dopřát, co si jen zamanul. A vzdělání to rozhodně nebylo, latinu vůbec neovládal a k církvi neměl žádný vztah. Přesto se stal po smrti otce papežem, a to v pouhých 18 letech. Byl tak jedním z nejmladších papežů vůbec.
Dostal se do sporu s mocnými Langobardy z jihu, proto požádal o pomoc německého krále Otu I.
Velikého, kterému za to slíbil císařskou korunu.
Incest, harém, hazard a rozkrádání církevního majetku
Mladý papež byl ovšem velice nevybouřený, a navíc oplýval neukojitelným sexuálním apetitem. Proto se stal doslova postrachem Říma, počestné ženy a dívky se bály vycházet do ulic. Papežský palác proměnil v nevěstinec, incestu se dopustil s vlastními sestrami i matkou. V kostele sv. Jana Lateránského provozoval harém a znásilňoval v něm ženy.
S penězi vybranými od poutníků hrál hazardní hry a svým milenkám rozdával zlaté kalichy z baziliky sv.
Petra.
Zemřel v posteli, ovšem ne ve vlastní
Když se Ota vydal situaci do Říma řešit, papeže tam nenalezl. Proto novým papežem jmenoval Lva VIII. Po císařově odjezdu se Jan vrátil a dal zabít každého, kdo mu nezůstal věrný. V Římě se rozpoutal boj mezi přívrženci obou papežů. Císař se tam znovu vypravil, aby situaci urovnal, ale cestou ho zastihla zpráva, že mladý papež je mrtvý.
Historikové jeho smrt popsali slovy: „Po dlouhé době zemřel zase jeden papež v posteli, bohužel ne ve své vlastní.“ Zabil ho manžel ženy, kterou si vyhlédl na lovu.
BENEDIKT IX.
1012–1055
Přelepka: vyžíval se v oplzlostech, neštítil se krádeže ani vraždy
Odkud pocházel: Řím, Papežský stát, dnešní Vatikán
Kdy byl papežem: 1032–1044, 1045 a 1047–1048
Teofylaktus III., hrabě tuskulský, byl papežem hned třikrát. To se nikomu jinému nepoštěstilo. Poprvé na Petrův stolec usedl asi dvacetiletý. Proslul pořádáním dýchánků, které se podobaly dění v biblických městech Sodoma a Gomora. I když byl údajně homosexuál, na své bouřlivé večírky plné zvrhlých sexuálních praktik si zval chlapce a dívky bez rozdílu.
Kníže Břetislav u Benedikta
K českému knížeti Břetislavovi I. (1002/1005–1055) se ale zachoval velice shovívavě. Kníže se vydal do Říma jednat o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, papež byl však vyzván, aby Břetislava I. sesadil z trůnu, neboť z Polska ukořistil ostatky svatého Vojtěcha. Papež mu místo toho uložil, aby jako výraz pokání vystavěl ve Staré Boleslavi chrám svatého Václava.
Ostatky svatého Vojtěcha Čechům neodňal.
Má se za to, že to bylo kvůli štědrým darům, kterými papeže i kardinály český kníže uplatil.
Ač byl třikrát papežem, svých hříchů nikdy nelitoval
V roce 1044 byl Benedikt z Říma vyhnán, ale o rok později se vrátil a nového papeže sesadil. Ovšem o pouhý měsíc později se rozhodl abdikovat, údajně proto, aby se mohl oženit. Aby získal peníze, prodal papežskou korunu svému strýci Johannesi Gratianovi, který se stal papežem pod jménem Řehoř VI.
Potřetí se Benedikt vrátil jako papež roku 1047, jeho vládu však doprovázely krádeže, a dokonce i vraždy.
Definitivně vyhnán byl roku 1048 a dožil, aniž by se jakkoli za svůj hříšný život kál.
BONIFÁC VIII.
1235–1303
Přelepka: narcista se zálibou v incestu
Odkud pocházel: Anagni
Kdy byl papežem: 1294–1303
Benedetto Caettani, což bylo papežovo vlastní jméno, byl vzdělaným mužem, právníkem, advokátem a diplomatem. Kardinálem se stal až těsně před šedesátkou. Papežem byl zvolen v roce 1294 poté, co přesvědčil svého předchůdce, papeže Celestýna V., aby se svého úřadu vzdal. To vyvolalo značnou nevoli, především u významného italského šlechtického rodu Colonna.
Papež, jenž přijal jméno Bonifác VIII., ovšem nesnesl jakoukoli kritiku na svoji osobu.
S nevolí rodu Colonna se proto vypořádal po svém – nechal hradní sídlo svých odpůrců do základu vypálit.
Nezávadný sex s chlapci a incest se sestřenkami
Na popularitě mu nepřidalo ani jeho prohlášení, že vztahy mužů s chlapci nejsou ničím problematickým. On sám pak byl dokonce obviněn z incestu, jehož se dopustil na vlastních sestřenicích, které ještě ani nebyly plnoleté. Z této „lásky“ se navíc narodilo několik dětí. Sám sebe považoval Bonifác VIII. za nedotknutelného, co řekl, to bylo zákonem.
Dokonce byl přesvědčen o tom, že jako papež by měl být nadřazen všem, a to včetně panovníků.
Papež je nadřazen všem, nebo ne?
V souladu s Tomášem Akvinským hlásal, že poslušnost vůči papeži je „pro každého lidského tvora naprosto nepostradatelnou ke spáse“. Nebyl přístupný jakémukoli kompromisu, což vyvolalo vleklé spory s řadou evropských vládců. Zejména dlouholeté spory s Francií stály nakonec papeže život.
Když vpadla francouzská vojska do jeho rodné Anagni, kde tou dobou pobýval, zajala stárnoucího muže a nechala ho o hladu a žízni. Nechyběly prý ani fyzické útoky. Po propuštění zemřel Bonifác VIII.
o měsíc později v Římě.
URBAN VI.
1318–1389
Přelepka: krutý despota mučil kardinály
Odkud pocházel: Neapol, Itálie
Kdy byl papežem: 1378–1389
Bartolomeo Prignano, jak znělo vlastní jméno papeže Urbana VI., byl vzdělaný asketa a zbožný mnich. Německý církevní historik Ludwig Pastor ho popsal slovy: „Postrádal křesťanskou lásku a vlídnost, byl přirozeně despotický, krutý a nerozvážný.“ Do vysokých církevních postů se dostal, na rozdíl od jiných, bez pomoci příbuzných.
V roce 1377 se stal arcibiskupem v italském Bari a papežem byl zvolen v roce 1378 na nátlak římského lidu, který se dožadoval papeže-Itala.
Nechal mučit kardinály, nesměli sténat nahlas
Po svém zvolení začal kritizovat chování kardinálů, dovolil jim jíst jen jednou denně, vyžadoval po nich, aby odmítali dary od světských hodnostářů a nežili v přílišném přepychu. Brzy si je proti sobě poštval. Pět kardinálů se dokonce rozhodlo na papeže spáchat atentát. Byli odhaleni a Urban je nechal mučit. Dbal však na to, aby přitom nekřičeli moc hlasitě.
Nakonec je nechal popravit.
Dva papežové vládnou jedné církvi
Ostatní kardinálové se ho zřekli a s podporou francouzského krále zvolili vzdoropapeže Klementa VII. Za to je Urban všechny vyloučil neboli exkomunikoval z církve, čímž potvrdil vznik západního schizmatu, kdy úřad zastávali dva papežové najednou. Urban VI. postupně ztrácel podporu svých příznivců.
Za všeobecné nenávisti Římanů zemřel v roce 1389 v důsledku zranění po pádu z muly.
ALEXANDR VI.
1431–1503
Přelepka: milovník žen, který se neštítil ničeho
Odkud pocházel: Valencie, Španělsko
Kdy byl papežem: 1492–1503
Papež Alexandr VI., vlastním jménem Rodrigo Borgia, je považován za jednoho z nejhorších a nejzhýralejších papežů všech dob. Miloval ženy, po Římě měl nespočet milenek, a to i ve vyšším věku. Traduje se o něm dokonce, že 30. října roku 1501 uspořádal spolu se svým synem Cesarem v oficiálním papežském sídle takzvanou Kaštanovou hostinu.
Při ní mělo na padesát spoře oděných prostitutek vkleče sbírat ústy na zemi poházené kaštany.
Otec se synem se přitom předháněli v tom, kolik jich za noc sexuálně uspokojí.
Děti jako figurky na politické šachovnici
Nejdůležitější ženou v papežově životě byla ovšem Vanozza de Catinei, se kterou měl čtyři nemanželské děti. Rodina a její zabezpečení byly pro Rodriga prioritou, ve snaze rozšířit její majetek a politický vliv se neštítil ničeho. Často k tomu využíval i své děti, nejčastěji syna Cesara a dceru Lucrezii, se kterou měl mít dokonce incestní vztah, z něhož vzešel i syn.
Legitimizoval ho prostřednictvím dvou papežských bul.
Své příbuzné a známé rovněž často jmenoval do významných funkcí.
Podplácení, vraždy a vlastní smrt
Papežem byl jednomyslně zvolen v noci z 10. na 11. srpna 1492, ačkoli na začátku konkláve mu nikdo velké šance na úspěch nedával. Má se tak za to, že si potřebné hlasy, jako velice zámožný muž, prostě koupil. Je mu přisuzováno i vraždění politických odpůrců, spolehlivě prokázat to však nelze. Násilnické sklony měl spíše jeho syn Cesar, kterého se ke konci života bál i samotný papež.
Spekuluje se dokonce o tom, zda svého otce neotrávil. Za oficiální příčinu smrti Alexandra VI.
je sice považována malárie, papež však zemřel náhle a jeho tělo se po smrti rychle rozpadlo.
LEV X.
1475–1521
Přelepka: líný požitkář vyžívající se v dobrém jídle a pití
Odkud pocházel: Florencie
Kdy byl papežem: 1513–1521
V mládí okouzloval okolí svým vzhledem, byl silný a hnědé vlasy mu padaly až na ramena. Ovšem jeho povaha už tak příjemná nebyla. Byl prchlivý, povýšený a rozmazlený, zvyklý na to, že se každé jeho přání obratem vyplní. O studium se příliš nezajímal, raději vyjížděl na lov či psal básně. Jeho vlastní jméno znělo Giovanni Medici, pocházel totiž ze slavného italského rodu.
Do církevních služeb vstoupil brzy, kardinálem se stal už ve 13 letech.
Jídlo, víno a další radovánky
V roce 1512 se mu podařilo obnovit vládu Medicejských nad Florencií, kde vládl až do své smrti. Papežem byl zvolen o rok později, přijal jméno Lev X. Byl to požitkářský člověk, potrpěl si na dobré jídlo a víno, což se odrazilo na jeho zjevu stejně jako fakt, že byl neskutečně líný. Neodpíral si však žádné radovánky. Proslul výrokem: „Užívejme papežství, když nám ho Bůh dal“.
Do důležitých funkcí jmenoval příbuzné, aby své rodině zajistil náležité postavení.
Prodával církevní majetek i funkce
Byl lehkomyslným marnotratníkem, utrácel za umění i křižácké výpravy. Aby získal peníze, neváhal prodávat vybavení papežského paláce nebo prodávat funkce včetně kardinálského úřadu. Kvůli financování výstavby chrámu sv. Petra zavedl vybírání odpustků. Za to si vysloužil kritiku od kněze a reformátora Martina Luthera (1483–1546), který volal po církevní reformě.
Lev ho za to nechal exkomunikovat.
Význam církevní reformace, během níž vznikly protestantské církve, naprosto nepochopil.
PIUS XII.
1876–1958
Přelepka: stále kontroverzní papež
Odkud pocházel: Řím, Itálie
Kdy byl papežem: 1939–1958
Papež Pius XII., rodným jménem Eugenio Pacelli, byl a stále je považován za kontroverzního papeže. Zatímco jedni mu vyčítají, že nikdy veřejně neodsoudil nacismus a zvěrstva, kterých se Němci dopouštěli na Židech, jiní tvrdí, že svými činy jich zachránil stovky tisíc.
Jak to doopravdy bylo, bychom se mohli dozvědět v příštích letech, neboť současný papež František povolil loni zpřístupnění archivu Pia XII., ačkoli od jeho smrti ještě neuplynulo obvyklých 70 let.
K prozkoumání jsou miliony dokumentů.
Smlouva s ďáblem
Eugenio Pacelli pocházel z italského šlechtického rodu, od mládí směřoval k dráze duchovního. Kardinálem se stal roku 1929, měl i velké zkušenosti v diplomacii. Papežem byl zvolen krátce před vypuknutím druhé světové války, kterou se zoufale snažil odvrátit.
Když už byla na spadnutí, snažil se zůstat formálně neutrální, neboť doufal, že tak ochrání katolíky v zemích Osy i na jimi porobených územích. To mu ovšem nebránilo například ve svěcení zbraní, které ve válce používala fašistická Itálie.
Pius totiž věřil, že podporou Mussoliniho zabrání šíření komunismu a zároveň že Duce udrží Hitlera na uzdě.
Nacismus neodsoudil, ale Židy zachraňoval
Židé, kteří zažili holocaust, se však domnívali, že Pius XII. měl jasně a otevřeně odsoudit nacismus. Pro trpící mohla být jeho slova zábleskem naděje. Na druhou stranu, s posvěcením papeže ukrývali katoličtí kněží Židy v klášterech a kostelech, vydávali jim potvrzení o křtu, často i falešná, jen aby je ochránili, a získávali pro ně víza k vycestování z Evropy.
Dalo by se tedy říci, že pro záchranu Židů mohl Pius XII.
udělat více, ale nelze mu vyčítat, že neudělal vůbec nic.
Facebook
Twitter
RSS