Ač to zní neuvěřitelně, lidé nejsou jediným živočišným druhem, který si rád dopřeje alkohol či jiné opojné látky. Sobi, klokani, delfíni i další zvířata se rádi dostávají do rauše. Proč to dělají?
Lidé často z různých důvodů nepohrdnou alkoholem, cigaretou nebo jinou opojnou látkou. Překvapivě to ale platí i pro zvířecí říši. Touto problematikou se zabývá německý vědec a biolog Mario Ludwig, který se specializuje na zkoumání méně známých jevů u zvířat. Nemusí se jednat jen o zvířata v zajetí, často se tak děje v jejich přirozeném prostředí. Opojné látky si zvířata dopřávají zřejmě ze stejného důvodu jako lidé – mají příjemný pocit nebo potom lépe spí. Nejčastěji požívají zkvašené ovoce, ze kterého se uvolňuje alkohol.
Sob polární
Sobi patří mezi severské přežvýkavce a řadí se do čeledi jelenovitých. Tato zvířata dosahují výšky až 120 cm a váží mezi 200 až 400 kg. Ne rozdíl od jiných druhů jelenovitých mají zahnuté a silně rozvětvené parohy nejen samci, ale i samice. Jedná se o zvířata, která žijí ve velkých stádech. V období páření se ozývají chraplavým troubením a bojují obdobně jako jeleni. Hlavní složku jejich potravy tvoří hlavně byliny a lišejníky, které si vyhrabávají v zimě zpod sněhu pomocí parohů a předních končetin.
Záhadné muchomůrky
V ledové zemi nacházejí sobi také jedovaté muchomůrky červené. V severní Evropě ale není jejich jed tak silný jako například u nás. Sobi je vyhledávají hlavně v zimě. Přinášejí jim opojné stavy, muchomůrky totiž obsahují látky muskarin a muscimol. Ty způsobují poruchy vědomí a vyvolávají halucinace. Po jejich požití se pak sobi motají a vydávají podivné zvuky. Někdy dokonce kývají hlavou do zvláštního rytmu. Vědci se domnívají, že po změněném stavu vědomí touží cíleně.
Vánoční příběh
Objevily se také teorie o tom, že vánoční příběh o Santa Clausovi a jeho sobech může souviset právě s požíváním muchomůrek. Dávní šamani totiž tyto houby sušili, a poté si je dávali jako dárky o zimním slunovratu. Není tedy vyloučené, že po jejich požití mohli vidět soby i létat. V severském šamanismu se také objevuje motiv létajícího soba, který má šamana ochraňovat. Podle jiné legendy provází sob duše zemřelých na onen svět.
Klokan rudokrký
Tento druh menšího klokana žije na území Tasmánie. Své jméno získal podle narudlého zbarvení na krku a na plecích. Svůj den obvykle tráví v lese nebo ve stepi, přičemž nejaktivnější je za soumraku a v noci. Zajímavé je klokaní chování ve skupině. Ta nemá žádného vůdce a všichni se chovají nezávisle na sobě. Když ale některý z členů skupiny cítí nepřítele, varuje ostatní dupáním a tlučením ocasem o zem. Tito klokani se živí hlavně výhonky trav, bylinami a listy, často se vyskytují na makových polích.
Opiový dýchánek
Na nich klokani pojídají nedozrálé makovice a nechávají se omámit morfiem, které obsahují. Následně pak pobíhají v kruzích jako šílení a také provádějí něco jako tanec. Poté úplně odpadnou a vyspávají. Někteří už mají na morfium vypěstovanou tak silnou závislost, že se dokonce prokousávají skrz ploty, aby se k makovicím dostali. Tasmánští zemědělci jsou z jejich činnosti zoufalí, jelikož jim ničí jejich úrodu a zanechávají po sobě kruhy, které ještě donedávna místní považovali za dílo mimozemšťanů.
Delfín skákavý
Tito delfíni jsou velmi podobní delfínům obecným. Na rozdíl od nich mají kratší čelisti s menším počtem zubů a působí celkově mohutněji. Vyskytují se hlavně v tropických a subtropických mořích a oceánech. Na délku měří až čtyři metry a dokážou vyvinout rychlost až 50 km/h. Disponují také nesmírnou inteligencí, kterou využívají i ve skupinách, kde mají jedinci různé postavení, a dokonce si vytvořili vlastní jména a jazyk.
Hrátky se čtverzubcem
Delfíni loví potravu spíše u dna a za den jí spotřebují až 7 kg. Na jejich jídelníčku se vyskytují hlavně ryby, medúzy, chobotnice nebo korýši. Tuto kořist loví ve skupinách, kterou pak zabíjejí ocasem nebo přímým útokem. Vědci ale při jejich pozorování narazili na zvláštní úkaz. Tím jsou jejich podivné hrátky s rybami zvanými čtverzubci, které známe i jako ryby fugu. Patří mezi vyhledávanou, ale velmi nebezpečnou lahůdku.
Rybí joint
Tělo čtverzubce totiž obsahuje silný nervový jed tetradotoxin. Tuto rybu delfíni pronásledují a podávají si ji dokola, podobně jako milovníci marihuany joint. Je zajímavé, že se této seance zúčastňují pouze mladí samci. Malé množství jedu má na delfíny narkotické účinky, které si tito savci vědomě dopřávají. Mnozí z nich po takové akci ani nejsou schopni plavat.
Ježek západní
Ježka dobře známe i v našich končinách. Tento až 31 cm velký živočich patří k největším hmyzožravcům v celé Evropě. Jeho hřbet a boky kryje až 8000 bodlin, které jsou dlouhé kolem dvou až tří centimetrů. Ty jsou pravidelně uspořádané a učesané směrem dozadu. Při pocitu ohrožení je ježek zpevní a naježí je. Když se blíží predátor, stočí se do klubíčka, aby se ochránil.
Pivní slimáci
I když se ježci řadí mezi všežravce, dávají často přednost živočišné potravě, a to hlavně bezobratlým živočichům, jako jsou slimáci, žížaly nebo brouci. Zajímavý úkaz se objevil ve Velké Británii. Britští zahradníci totiž rozmísťují na své zahrady tzv. pivní pasti, které mají chránit květiny a zeleninu před slimáky. A právě ti jsou nejoblíbenější pochutinou ježků, kteří pořádají nájezdy na nádobky s pivem a lapenými slimáky. Poté jsou obvykle natolik opilí, že usnou a nechrání se před ostatními predátory. Velmi často si také pochutnávají na nakvašených jablkách.
Kočkodan červenozelený
Velký sklon k opíjení mají i kočkodani, kteří žijí na souostroví Svatý Kryštof a Nevis. Důvod je jednoduchý. V 18. a 19. století totiž do Nového světa brali tyto opice otroci, kteří tam pracovali na plantážích s cukrovou třtinou. Než došlo ke sklizni, třtina se fermentovala a vznikl opojný nápoj z etanolu. Od té doby si kočkodani na alkohol zvykli.
Čekání na turisty
Na ostrově se jich nachází ohromné množství a stali se tak i turistickou atrakcí. Kvůli cestovnímu ruchu se tyto opice přemístily z hor až k obydleným zónám. Když pak dorazí turisté, jednoduše jim kradou koktejly, vypijí je a svalí se přímo na pláž. To zaujalo vědce, kteří se rozhodli provést výzkum na 1000 kočkodanech. Výsledky byly překvapující. Naprostá většina z nich popíjela podobně jako my lidé, tedy pouze v přítomnosti jiných opic. Dalších 15 % dalo přednost čistému alkoholu. Je zajímavé, že se obliba v alkoholu projevovala hlavně u mladých jedinců.
Orangutani a šimpanzi
Nejen lidé jsou milovníky tabáku a nikotinu. Je znát, že máme s lidoopy společného víc než jen DNA. Ze zoologických zahrad je prokázáno, že tomuto zlozvyku propadají úplně stejně orangutani i šimpanzi. Velmi známý případ je orangutaní samice Tori, která začala kouřit v pěti letech, když jí neukáznění návštěvníci házeli do výběhu nedopalky. Její závislost trvala celkem 10 let. Teprve když poprvé otěhotněla, přemístili ji pracovníci zoo do izolace, kde procházela odvykací kúrou.
Kuřácká atrakce
Dalším příkladem může být samice šimpanze jménem Azalea, která žila v severokorejské zoologické zahradě v Pchjongjangu. Tato samice se nenaučila kouřit sama, podle všeho za její zlozvyk může jeden z ošetřovatelů, který jí cigarety dával. Šimpanzice si také osvojila použití zapalovače. Azalea vykouřila klidně i 20 cigaret denně. Když došlo k protestům ochránců zvířat, zoologická zahrada prohlásila, že Azalea kouř vůbec nevdechuje a jedná se čistě o turistickou atrakci.
Sloni
O slonech se traduje, že mají sklon se opíjet. Platí to pro oba druhy, slona afrického i indického. U prvního z nich koluje v Jižní Africe zajímavá legenda. Podle ní vyhledává strom, který se nazývá marula. Na něm rostou sladké plody, které když zkvasí, mají opojné účinky. Z těchto plodů se také vyrábí pálenka. Podle francouzského přírodovědce Adulphe Delegorgua se pak u samců projevovalo agresivní chování. Podle jiných vědců je to ale nesmysl, jelikož by slon o váze tří tun musel během krátké doby vypít něco mezi 10 až 27 litry 7% alkoholu.
Plody, nebo kůra?
Proto se objevila další teorie, vysvětlující změnu jejich chování. Kromě ovoce totiž sloni někdy ožírají i kůru stromů, ve které žijí larvy brouků z rodu Polyclada. Ty vylučují toxickou látku silnější než alkohol. Tu místní domorodci dříve používali k otravě hrotů svých šípů. Je tedy možné, že sloni nemusejí být opilí, ale jen mírně přiotrávení. Zprávy o sloní touze po alkoholu pocházejí i z Indie. Tam se vydalo sloní stádo do obchodu s alkoholovými nápoji a přepadlo také nálevnu. Celkově sloni zlikvidovali asi 500 litrů 40% alkoholu.
Pavouci
Tito bezobratlí živočichové se dobrovolně opojným látkám nepoddávají. Poprvé na nich provedl v roce 1948 experiment zoolog H. M. Peters. Většina pavouků totiž spřádá své sítě před rozbřeskem a jeho unavovalo vstávat. Chtěl najít látku, která by pavouky přes noc uspala a oni vytvářeli sítě i ve dne. Pavouci ale na látky reagovali jinak, že se očekávalo. Jejich výtvory byly menší a měly nepravidelnou strukturu.
Nejhorší je kofein
Podle některých zdrojů došlo dokonce k tak destruktivnímu vlivu, že už pavouci nebyli nikdy schopni utkat normální pavučinu. Nejběžnější droga měla na pavouky nejhorší vliv. Pod vlivem kofeinu pavouci jen náhodně pospojovali několik vláken, a přesto byli se svým výtvorem spokojeni.
Facebook
Twitter
RSS