„Nákladná výprava byla vykonána s nepatrným praktickým, zato však důležitým informačním výsledkem,“ hodnotí v roce 1911 Ferdinand Klindera průzkum, zda by si Rakousko-Uhersko mohlo vybudovat kolonii v Argentině.
Srozumitelně řečeno: Je to předražený nesmysl!
Rakouský průmyslník Arthur Krupp (1856–1938) v říjnu 1910 vyráží do Argentiny na hospodářsko-průmyslovou výstavu. „Zřídíme v Argentině hospodářskou kolonii,“ napadá ho, když vidí obrovská stáda dobytka, pasoucí se na zdejších pláních.
„Chladírenská zařízení dokážou převézt maso přes oceán, aniž by se zkazilo,“ obdivuje chladicí boxy a spřádá plány, jak tuny masa posílat parníkem do Evropy. Pomohlo by to i jeho rodnému Rakousku-Uhersku, kde vrcholí vlna vystěhovalectví.
Ze země odchází levná pracovní síla, berním úřadům mizejí plátci daní, vojenské správě adepti na vstup do armády. Kdyby vystěhovalci zamířili do kolonie, o zisk by země nepřišla!
Nekoupí zajíce v pytli
Rakousko-uherská država má podle Kruppova plánu do své mateřské země dodávat kromě masa obilí a stát se odbytištěm rakouských výrobků. Argentinská vláda není proti.
Navrhne Kruppovi možnost odkoupit asi 20 000 kilometrů čtverečních území (přibližně čtvrtina dnešní České republiky) podél řeky Chubut, které se nachází v podobném podnebném pásmu, jaké je ve střední Evropě.
Všechno vypadá idylicky, přesto Krupp nechce kupovat zajíce v pytli. Rozhodne se tam poslat průzkumnou výpravu…
Konec optimismu
Delegace v čele s českým národohospodářem Ferdinandem Klinderou (1875–1953) zkoumá nabízenou půdu v Argentině. Na konci dubna 1911 se však vrací z cesty zklamaná.
„Nemohl jsem se nijak nadchnout pro kolonizaci, ačkoliv území ono bylo tak levně ke koupi, že by se přitom nedalo nic ztratiti…,“ uvádí ve své zprávě Klindera.
„Hlavní vada spočívala v tom, že údolní obdělávaná plocha byla příliš malou, takže počet rodin, které by se tam mohly usadit, klesl ze 32 000 na pouhé 4000,“ vysvětluje.
Projektu dále vytýká „nedostatek dobrého spojení, jehož zřízení vyžadovalo by investice stovek milionů“. Kruppův nápad, z něhož se dříve radoval i sám císař, tak padá pod stůl.