Jednotlivé skupiny živočichů se přirozeně zvětšují, ztenčují či zanikají. Objevují se nové a nové druhy, které se neustále přizpůsobují prostředí, v němž žijí. Vyvíjejí se. Vše se děje přirozeně, a to už od doby, kdy na Zemi vznikl život.

Jenže čas od času zasáhne člověk a všechno je jinak.

 

To, že se živočišné, ale i rostlinné druhy, vyvinuly do současné podoby, se stalo vlivem působení dvou faktorů. Tím prvním byly genetické mutace, druhým přirozený výběr druhů.

Teorie přirozeného výběru zformovaná Charlesem Darwinem (1809–1882) předpokládá zvyšování adaptibility jedinců a jejich potomků na konkrétní životní prostředí. Přežijí jen ti nejsilnější, nejobratnější a nejinteligentnější.

Ti předávají své geny další generaci. Genetický fond je tak jakousi výstavní síní těch nejúspěšnějších.

Nepřirozený výběr druhů

Změny v krajině způsobené zásahem člověka jsou však tak rychlé a kolosální, že se jim ostatní druhy mohou přizpůsobovat jen stěží. Zrádná ovšem může být i přehnaná snaha pomoci způsobené škody napravit. Z přirozeného výběru se tak stává výběr umělý – ovlivněný člověkem.

Za příklad mohou sloužit zábrany podél silnic, jež mají ochránit žáby migrující za pářením, aby neskončily pod koly automobilů. Jednotlivci na tuto pouť často doplatí životem, na špatně zvolenou ochranu však může doplatit celý druh.

Nedostatečná, či poškozená překážka nebude činit silným jedincům problém. Dostanou se přes ni, zatímco ti slabší skončí v nádobě, ze které jsou přeneseni k páření. Zdraví jedinci tak často nepřežijí a množí se ti, kteří by jinak neměli nárok. Druh degeneruje.

Jak to bylo s dinosaury?

Ideální podmínky pro život tak mohou být do jisté míry zavádějící. Druh bez přirozeného predátora se může přemnožit na neúnosnou mez, je limitován pouze velikostí teritoria a dostupností potravy. K přežití už není třeba takové síly, hbitosti či rychlosti.

Když se však objeví nový predátor, zdegenerovaný druh bude těžko hledat svou dřívější sílu, jeho řady budou decimovány. Může se tak dostat na pokraj vyhynutí či dokonce vyhynout zcela.

Jedna z teorií předpokládá, že za vyhynutím dinosaurů stála právě jejich degenerace.

Jak zabránit přemnožení?

V přírodě existují přirozené mechanismy, které přemnožení a následné degeneraci druhů zabraňují. Jedním z nich jsou právě predátoři, jejichž oběťmi se většinou stávají slabší jedinci.

Dojde-li k přemnožení nějakého živočišného druhu, zvýší se s největší pravděpodobností také populace predátorů. Mají dostatek potravy. Ti přemnožený druh regulují a následně se jejich populace opět ztenčí. Na velikost populace mají také vliv nemoci a přírodní katastrofy.