Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus, všeobecně známý pod zkráceným pojmenováním císař Nero, patří mezi nejkontroverznější postavy římských dějin. Dodnes nevíme, které zprávy o něm jsou pravdivé, které vylhané, které poplatné době a které jsou dílem osobní nenávisti.
Požár jak na zavolanou
Zatímco první část vlády mladého císaře vzbuzuje optimismus, brzo se vše zvrtne – dochází k popravám, nuceným sebevraždám i vraždám. U panovníka se začíná projevovat nepředvídatelné chování a náklonnost k nespoutaným neřestem.
Přesto však Nero (37–68) v sobě stále hýčká velké ambice. Největší z nich je přebudovat Řím na Město měst – a přejmenovat ho na Neropolis. To samozřejmě naráží na odpor moha vlivných Římanů. Ale pak přichází noc na 19. července 64. „Najednou vypukl oheň.
Ihned zmohutněl, větrem se rychle rozpoutal a zachvátil cirk po celé délce.
Paláce nebyly opatřeny ochrannými štíty, ani chrámy nebyly obehnány zdmi a vůbec žádná překážka neležela v cestě,” tak líčí počátek velkého devítidenního požáru Říma historik Tacitus (54–120).
Dům hodný člověka
Ještě nebyly uhašeny poslední ohně a Věčným městem se nese děsivá zvěst: „Řím nechal zapálit císař!“ Nero proto obratem obviní ze zločinu neoblíbenou sektu křesťanů. Mnohé tím však nepřesvědčí.
Ale ať už Nero oheň „zařídil”, nebo jen „využil“, vidí neopakovatelnou příležitost k realizaci svých megalomanských plánů. Zabavuje mnohé pozemky patriciů, finančně ruinuje Itálii i provincie, čímž si zajistí zástup nepřátel.
Řím se však přestavuje ve velkém stylu, přičemž nejhonosnější stavbou je Zlatý palác na ploše více než 120 hektarů. Ve vstupní hale se nachází Neronova socha přes 30 metrů vysoká, součástí komplexu je také obrovské umělé jezero.
Po dokončení projevuje Nero svou spokojenost: „Konečně bydlím v domě, který je hoden člověka.” A co zůstalo po tomto člověku a jeho domě? Čtyři roky po požáru je Nero přinucen spáchat sebevraždu a z paláce dnes zbyly nevýznamné ruiny poblíž dnešního Kolosea.
(Foto: wikipedia.org, shutterstock.com)