„Palte!“ volá s nataženou paží kupředu jeden z nejschopnějších tankových velitelů, jakými Wehrmacht disponuje, Kurt Knispel. Rodák ze Slezska má velmi osobitý přístup k povinnostem, a to se mu stane osudným.

Aby měl o situaci na bojišti lepší přehled, vykoukne uprostřed boje s Rudou armádou z otevřeného poklopu svého tanku. Přesně mířený zásah sovětské střelby nepřežije.

Jako jediný z tohoto výčtu německých tankových es se narodí na území Československa. Řeč je o slezském rodáku Kurtu Knispelovi.

Ten se vymyká nejenom tím, že se (povinně) přidá na stranu nepřítele, ale také svým poměrně laxním přístupem k upjaté vojenské disciplíně.

Často tak jediné, čím si zachrání krk před hněvem nadřízených důstojníků, jsou jeho válečné výsledky – 168 zničených nepřátelských tanků.

„Zabiják tanků“

Do říšské armády Knispel nastoupí v září 1940. A jen co projde rychlým výcvikem, odjíždí v tankové divizi zaútočit na SSSR. Pozornost velících na sebe upře hned na začátku kampaně, když na vzdálenost osmi set metrů zasáhne sovětský tank T-34. Celkem během své první mise na východní frontě zaznamená dvanáct štychů.

Do Ruska se vrátí i v dubnu 1943 a své osobní statistiky ještě navýší. „Jako velitel Tigra I a pak Tigra II Knispel zničil dalších 42 nepřátelských tanků.

To zvedlo jeho celkový počet na 168, čímž se stal nejlepším světovým „zabijákem tanků“,“ informuje nás německý historik Franz Kurowski. Stejně si Knispel počíná i ve Francii, kde se snaží odrazit postupující Spojence.

Nacista, nebo jen voják?

Knispel se ve válčení najde. Je ovšem sporné, jak moc vlastně sympatizuje s nacismem. Víme, že opovrhuje autoritami a jednou prý dokonce pěstí udeří vojáka za to, že surově zachází se sovětským zajatcem.

Zabité vojáky, kteří spěchali osvobodit jeho domovinu od nacistů, mu však nikdo neodpáře. Knispel padne 28. dubna 1945 během přestřelky se Sověty na jižní Moravě.