Zatímco někteří panovníci vydrží u moci šest či sedm desetiletí, jiní vládnou jen pár hodin. Absolutním rekordmanem je Ludvík XIX. (1775–1844). Ten se na trůnu ohřeje pouze dvacet minut. Poté kapituluje.
Francouzský princ Ludvík Antonín (1775–1844) stojí u velkých prosklených oken a hledí jimi na dokonale upravený park a vodní kanál za ním. Ve tváři má ustaraný výraz. Celá Paříž je totiž už třetím dnem na nohou.
26. července 1830 propuknou v hlavním městě nepokoje. Demonstranti začnou stavět barikády, zmocní se radnice a dobijí městskou zbrojnici.
Zjednat pořádek má právě Ludvík Antonín, kterého jeho otec Karel X. (1757–1836) jmenuje vrchním velitelem královských vojsk. „Po dvou dnech veškeré naděje na znovuzískání Paříže padly.
Velká část vojska odmítla bojovat a prince jednoduše opustila,“ informuje nás současná německá historička Heidi Mehrkensová.
Královská rodina proto prchne na zámeček Rambouillet, který se nachází asi padesát kilometrů jihozápadně od hlavního města.
Bojí se o život
Ozve se zaklepání a pak do místnosti, v níž zamyšleně postává Ludvík Antonín, vstoupí jeho stařičký otec. Vzhledem k tomu, že průběh nepokojů připomíná revoluci z roku 1789, bojí se členové královské rodiny, aby neskončili na popravišti jako jejich předchůdci.
Když vzbouřenci pošlou za králem delegaci s požadavkem, aby se vzdal moci, Karel X. raději souhlasí. Po podepsání abdikace zamíří za svým synem, který se díky listině stává novým vládcem země. Koruny si ale dlouho neužívá.
Karel X. totiž Ludvíka Antonína začne přesvědčovat, aby se moci také vzdal. Nový král po dvaceti minutách kapituluje. Během svého panování, které je nejkratší v celých dějinách, údajně poslouchá prosby a nářky své ženy, aby abdikaci nepodepisoval.