Mlha tak hustá, že by se dala krájet. Nepřístupné pobřeží bičuje studený vítr, jemuž značně sekunduje chladná sprcha, kterou mají na svědomí mořské vlny tříštící se o skály. Veškerému marastu tiše přihlíží kdysi majestátní maják.
Skalnatý a těžko přístupný terén na jihovýchodě ruského ostrova Sachalin v severním Pacifiku nedaleko Japonska zdobí vytáhlá stavba. Anivský maják dnes už lodě neupozorňuje na mělčinu, mnohem více láká dobrodruhy, protože se změnil ve strašidelnou ruinu.
Zlaté japonské ručičky
Jméno mu dává stejnojmenný mys, jež leží na Dálném východě. Oblast sice patří Rusům, ale po roce 1905 spadne do klína Japonsku. Jde o vyúčtování po rusko-japonské válce, a tak zapomenutá krajina mění název – Japonci ji překřtí na Nakaširetoko.
Už v této době se uvažuje o zřízení majáku, protože na skalnatém a hlavně nehostinném pobřeží často ztroskotávají lodě. Situaci komplikují také silné vlny, studený vítr a husté mlhy.
Až ve 30. letech 20. století dostává zelenou inženýr Šinobu Miura. Má před sebou hodně práce a maják nakonec neumístí na mys, nýbrž na drobný ostrůvek před ním. Práce započnou v červnu 1937, ale o nic lehkého nejde.
Veškeré nářadí musí skladovat osm kilometrů daleko a dělníci mohou pracovat jen pár hodin týdně. Stát se tehdy plácne pořádně přes kapsu, protože na realizaci věnuje 600 000 jenů (dnes asi 50 milionů korun). Výsledkem je 31 metrů vysoký maják s ojedinělým designem.
Nová doba!
Poslední úpravy probíhají v roce 1939 a v listopadu už se svítí. Nová budova disponuje několika patry a zaměstnanci mohou využít kuchyň, sklad či ložnice, do nichž se vejde až 12 lidí! Světlo z vrcholu září až do vzdálenosti 32 kilometrů.
Zajeté pořádky změní druhá světová válka, protože Sachalin obsadí Rudá armáda, a tak i maják přechází do rukou sovětského ministerstva obrany. Úřady nejdříve reorganizují osazenstvo, členy námořnictva nahradí obyčejní civilisté.
Změnou projde také vnitřek, původní obří kyvadlo o váze 270 kilogramů, jež se každé tři hodiny navíjí a zajišťuje funkčnost optického systému, nahradí moderní vychytávkou.
Vítejte, turisté
Sověti mají v plánu vytvořit systém majáků, které hlídají Severní ledový oceán. Počítají s tím, že by zařízení mohla být zcela bez lidské obsluhy. Kyvadlo proto nahradí elektromotorem, který pohání radioizotopový termoelektrický generátor!
Ten pro výrobu energie využívá rozpad radioaktivního materiálu jako stroncia-90 nebo plutonia-238. V 80. letech odchází poslední obyvatelé a náklady padají na absolutní minimum, avšak funkčnost je zaručena.
Nad Anivským majákem se začne smrákat po rozpadu Sovětského svazu, protože nástupnický stát – Rusko, se zařízením nepočítá. Objevuje se sice petice, aby stavba získala punc kulturní památky. Marně.
Světlo zhasne v roce 2006 poté, co dojde jaderné palivo, a od té doby se maják mění v ruinu, která přitahuje dobrodruhy z celého světa. Ministerstvo obrany sice tvrdí, že má plán na obnovu, jenže ta vyžaduje rozsáhlou rekonstrukci.
