Peníze, zlato a drahé kameny lákaly zloděje už odpradávna. Některé zločiny ale výrazně předčily ty ostatní a zapsaly se nenávratně do dějin kriminalistiky. Kterým kriminálníkům se podařila dokonalá loupež?
Krádež Mony Lisy
Kde: Francie
Kdy: 1911
Ukradená částka: Tržní cena obrazu se dnes pohybuje okolo 587 milionů liber (17,5 miliardy Kč). Podle znalců má ale nevyčíslitelnou hodnotu.
O co šlo: V roce 1911 ukradl z pařížského Louvru chudý Ital Vincenzo Peruggia nejslavnější obraz na světě, Monu Lisu. Bizarní je způsob, jaký obraz odcizil.
Vincenzo Peruggia v muzeu pracoval jako pomocník skláře a podílel se na instalaci tabulí skel, které chránily nejcennější exponáty před možnými vandaly. Ten den bylo muzeum pro veřejnost zavřené a o jeho ochranu se staralo jen několik strážných.
Ukrást obraz bylo v té době velice snadné, alarmy se v obrazárnách zavedly až o mnoho let později.
Chytrý amatér
Peruggia sebral obraz ze stěny a vyndal ho z rámu. Na ochranném skle ale zanechal otisk prstu. Muzeum se chystal opustit bočním vchodem, zjistil ale, že dveře jsou zavřené. Zachoval se klidně a duchapřítomně a ze dveří kliku odstranil. Poté čekal.
Shodou okolností za chvíli přišel klempíř, kterému Peruggia řekl, že čeká, až někdo poškozené dveře konečně otevře. Řemeslník tak použil vlastní klíč a Peruggia bez problému odešel.
Nikdo obraz nehledal
Peruggia odnesl dílo do svého bytu, kde ho ukryl do dřevěné truhly pod postel. Nikomu o svém lupičském kousku neřekl. Vše pečlivě tajil více než dva roky. Nejpikantnější na celé situaci bylo, že se druhý den v Louvru nikdo po obraze nesháněl.
Když se muzeum otevřelo na další den, začal se po něm ptát až akademický malíř Louis Béroud, který jej chtěl překreslit. Strážní mu řekli, že si obraz zřejmě odnesl někdo z fotografů. Dílo ale nebylo k nalezení.
Pachatel se prozradil sám
Pařížští detektivové tak začali pátrat po pachateli. Jistá stopa je přivedla do belgického Gentu, ukázalo se ale, že je falešná. Dlouhé dva roky se na nic nepřišlo a možná by vše utichlo, kdyby se neozval sám Peruggia.
Ten obraz nabídl florentskému obchodníkovi Alfredu Gerimu. Peruggia ale požadoval, aby portrét věnoval florentské obrazárně Galleria degli Uffizi, kam podle něj patřil. Jako odměnu žádal za obraz půl milionu lir (dnes 38,5 milionu Kč).
Geri ale vše nahlásil na policii, která Peruggiu zatkla. Ital ve vězení dlouho nepobyl, propuštěn byl za pouhých sedm měsíců. Mona Lisa pak v lednu 1914 dorazila zpět do Louvru.
Největší loupež obrazů
Kde: Spojené státy americké
Kdy: 1990
Ukradená částka: Obrazy v hodnotě 376 milionů liber (11 miliard Kč)
O co šlo: Dva muži v policejních uniformách bez použití zbraní ukradli několik desítek obrazů v hodnotě přes 300 milionů liber.
V noci 18. března 1990 odcizili dva lupiči třináct uměleckých děl z Bostonského muzea Isabely Steward Gardnerové. Do muzea vstoupili v policejních uniformách. Vrátným vysvětlili, že přijeli kvůli nočnímu hlášení, spoutali je a vyřadili bezpečnostní systém.
Cennější díla nechali na místě
Mezi ukradenými kousky se nacházela díla Rembranda van Rijna nebo Jana Vermeera. Odborníci se ale domnívají, že lupiči toho o umění moc nevěděli.
Při vyřezávání obrazů z rámů se totiž nesnažili minimalizovat jejich poškození a na místě zanechali i díla s větší hodnotou. Celá loupež jim zabrala méně než hodinu a půl.
Neobjasněný zločin
Na pachatele vypsala policie pětimilionovou odměnu, po 20 letech se ale stále nepodařilo dopadnout ani zločince, ani uloupené obrazy.
Podezřelý byl gangster Bobby Donati, který byl v roce 1991 zavražděn. Pracovníci muzea stále věří, že se cenná díla jednou vrátí zpátky na místo určení.
Největší diamantová loupež
Kde: Antverpy, Belgie
Kdy: 2003
Ukradená částka: 250 milionů liber (7,5 miliardy Kč)
O co šlo: V roce 2003 organizovaní lupiči pronikli do jednoho z nejbezpečnějších sejfů na světě a odnesli si drahokamy, hotovost a cenné předměty v celkové hodnotě přes 250 milionů liber.
V noci po svátku sv. Valentýna se po více než dvou letech příprav chystala skupina italských lupičů vykrást Diamantové středisko v Antverpách – centrum obchodu s drahými kameny a sídlo diamantové burzy.
Zločinci pronikli do trezoru, který obsahoval celkem 189 bezpečnostních schránek, plných šperků a drahých kamenů. Jak se jim ale podařilo dostat do jednoho z nejstřeženějších míst na světě?
Dlouhé a důkladné plánování
Organizátorem loupeže byl turínský rodák Leonardo Notarbartolo, který vymyslel dokonalý plán. Na podzim 2000 se vydal do Antverp a vydával se za obchodníka s diamanty.
Pronajal si v okolí kancelář a ve středisku si založil jednu z bezpečnostních schránek v trezoru. Nikdo se neobtěžoval ověřovat si jeho identitu. Leonardo si pečlivě zkoumal terén, a to pomocí miniaturní kamery, kterou umístil do propisky.
Díky tomu našel mezeru v zabezpečení budovy – podzemní garáž sousedící s hlavní budovou Diamantového střediska.
Leonardovi parťáci
Sám Leonardo by ale nebyl schopen dostat se do přísně střežené budovy a otevřít číselný zámek s více než miliony možnými kombinacemi. V trezoru navíc byly i detektory pohybu, teploty a světla. Připojil tak k sobě legendární skupinu, známou jako Turínská škola.
Každý člen týmu měl nějakou specializaci. Sešel se tak odborník na zámky, expert na alarmy a také specialista na otevírání trezorů.
Dokonalou loupež zmařil sendvič
Policistům bylo po loupeži jasné, že ji provedli profesionálové. Ze 160 sejfů jich bylo vykradeno 123. Lupiči si k ukradeným diamantům vzali dokonce i všechny certifikáty, které dokládaly pravost kamenů. Zásadní chybu ale udělali zločinci už na cestě.
Zastavili v lese, kde chtěli spálit odpadky. Vyrušil je ale majitel pozemku a zavolal policii. Ta zde našla igelitový pytlík, který obsahoval videopásky z bezpečnostních kamer společně s plánem budovy. Opravdovým důkazem byl ale nedojedený toast. Z něho se podařilo získat DNA Leonarda Notarbartola.
Pachatel se vrací na místo činu
Notarbartolo se o týden později vracel zpět do Antverp, kde si chtěl vyzvednout pár věcí ve své kanceláři. Netušil ale, že má na něj policie políčeno a v tu dobu už prohledávala jeho byt v Turíně, kde objevila několik diamantů i s certifikáty.
Strážci zákona tak neměli sebemenší problém s jeho zatčením. Soud ho odsoudil na pouhých 5 let, což je v Belgii nejvyšší trest za loupež. I když se zločin obešel zcela bez násilí, mnoho rodin přišlo o miliony. Diamanty z kořisti se nikdy nenašly.
Loupež zlatých cihel
Kde: Velká Británie
Kdy: 1983
Ukradená částka: 26 milionů liber (2,5 miliardy Kč)
O co šlo: Ke krádeži došlo v nejzabezpečenějších skladových zařízení v Británii. Trezor byl opatřen 11 zámky a 5 alarmy. Ukradeny byly zlaté cihly a peníze v hodnotě 26 milionů liber.
Byla to jedna z největších loupeží, ke kterým kdy ve Velké Británii došlo.
Překladové skladiště londýnského mezinárodního letiště Heathrow si vybrala skupina lupičů v kuklách. Se strážnými neměli sebemenší slitování. Aby získali přístupové údaje, polili muže benzínem pod pohrůžkou, že je zapálí. Hlídači jim tak bez váhání prozradili číselné kombinace k trezoru.
Překvapení lupiči
Zloději přišli do skladu pro tři miliony liber. Jaké překvapení se jim ale naskytlo, když po otevření trezoru spatřili zlatý „poklad“ o celkové váze tři tuny! Narychlo proto sehnali další dodávku, aby lup v hodnotě 26 milionů liber naložili a odvezli.
Velmi brzy se podařilo dopadnout tři z šesti lupičů. Jeden ze strážných, Anthony Black, se totiž pod nátlakem přiznal, že gangu poskytl informace o uspořádání skladišť.
Ztracené zlato
I když se polici podařilo dopadnout hlavního organizátora, Briana Robinsona a profesionálního lupiče Mickeyho McAvoye, ani po roce pátrání nenašla jedinou zlatou cihlu.
Později se ukázalo, že do loupeže bylo zapojeno mnohem více lidí a distributorů, kteří zlato překupovali. Kvůli sériovým číslům jej totiž nebylo možné volně prodávat, proto se muselo roztavit a poté znovu odlít.
Následně se odeslalo do firmy, která se zabývala distribucí šperků. Tím se lup zlegalizoval. Pachatelé pak zlato vyměnili za peníze.
Vražda policisty
Policie se zaměřila je Kennetha Noye, který měl v bance zřízený účet. Když ho ale hlídala, byla prozrazena a zločinec jednoho detektiva zabil několika ranami nožem. Při soudním procesu měl štěstí.
Jeho obhájci se podařilo přesvědčit soudce, že jednal v sebeobraně, jelikož strážci zákona útočili na jeho vlastním pozemku. Policie poté prohledala jeho zahradu a našla několik zlatých prutů. Noye dostal pokutu sedm tisíc liber a trest odnětí svobody na 14 let.
Kvůli zlatu se vraždí dodnes
Ztracené zlato se do dnešního dne nepodařilo najít. Příběh stále pokračuje. Johna Palmera, který byl do loupeže zapleten, v roce 2015 někdo zastřelil na zahradě jeho sídla v Essexu.
Podle některých zdrojů navíc zmizelo nebo bylo zavražděno celkem 18 lidí, kteří byli do loupeže namočeni.
Největší bankovní loupež na světě
Kde: Velká Británie
Kdy: 2006
Ukradená částka: 53 milionů liber (2,2 miliardy Kč)
O co šlo: V roce 2006 lupiči ukradli ve skladu bezpečnostní agentury Securitas celkem 53 milionů liber. Pachatelé drželi během loupeže jako rukojmí ředitele agentury a jeho rodinu. Krádež dokonce oslabila ekonomickou stabilitu země.
Skupina nejméně šesti maskovaných mužů si v únoru 2006 vybrala pro svůj lup sklad bezpečnostní agentury Securitas, kde se uchovávaly peníze z banky Bank of England, které putovaly většinou do bankomatů.
Zločinci měli předem připravený plán, který zahrnoval únos ředitele agentury Colina Dixona. Bez něj bylo totiž nemožné se k penězům dostat. Aby ho donutili ke spolupráci a vytvořili si pojistku, unesli také jeho ženu a syna.
Největší nenásilná loupež
Ředitele lupiči unesli během fingované silniční kontroly, při níž byli oblečeni do policejních uniforem a spoutaného ho odvezli na nedalekou farmu. Během této doby se o něj strachovala jeho manželka. I za ní se lupiči dostali, převlečeni za policisty.
Pak už jim nic nebránilo dostat se velice snadno do skladiště. Bez násilí překonali bezpečnostní systémy a i díky zajatému řediteli zneškodnili a spoutali všech 15 členů ostrahy.
Náhrada škody
Lupiči si počínali velmi zběhle. Po dokončení lupu zavřeli všechny rukojmí do prázdných klecí, nikomu však neublížili. Na místě strávili přes hodinu a krátce po půlnoci uprchli neznámo kam.
Banka po loupeži nahlásila ztrátu 25 milionů liber, kterou získala zpětně od pojišťovny. Později se ale ukázalo, že se jednalo o 53 milionů.
Prozradil je okázalý život
Po loupeži se podařilo několik členů gangu zadržet, dva z nich ale stále spravedlnosti unikali. Lee Murry a Paul Allen prchli do Maroka, a tam utráceli peníze ve velkém za nemovitosti, auta, prostitutky, a hlavně drogy.
Ty se jim nakonec staly osudnými, jelikož je policie za jejich pašování zatkla. Allen byl deportován do Británie, zatímco Murryho tamní orgány kvůli marockému občanství odmítly vydat. Dostal ale nejvyšší trest odnětí svobody ve výši 25 let.
Velká vlaková loupež
Kde: Velká Británie
Kdy: 1963
Ukradená částka: 2,5 milionu liber (1,3 miliardy Kč)
O co šlo: Velka vlaková loupež patří k nejproslulejším zločinům 20. století. Skupina 16 lupičů přepadla 8. srpna 1963 poštovní vlak Royal Mail a odnesla si přes 2,5 milionu liber.
Poštovní vlak vyjel dne 7. srpna 1963 ze stanice Glasgow směrem do Londýna. Soupravu tvořilo 12 vagonů, ve kterých se nacházelo celkem 72 zaměstnanců pošty.
Lupiči měli zálusk především na druhý vagon, ve kterém se převážela velká finanční suma společně s doporučenými dopisy. Přálo jim štěstí, toho dne musela být z technických důvodů odstraněna zamřížovaná okna a bezpečnostní alarmy.
Zneškodnění strojvedoucích
Skupina měla velmi dobře promyšlený plán. Ve tři hodiny ráno čekala připravená na trati pod semaforem na blížící se vlak. Gang zakryl na semaforu zelené světlo a pomocí šestivoltové baterie na něm rozsvítil světlo červené.
Vlak řídili dva strojvedoucí, přičemž jeden z nich vystoupil a vydal se použít telefon zavedený na trati. Ten ale nefungoval, jelikož ho zloději před loupeží přestřihli. Druhého strojvedoucího udeřili do hlavy železnou trubkou.
Jak znovu rozjet vlak?
Zloději okamžitě odpojili nepotřebné vagony a nechali si pouze ten s penězi. Vlak ale potřebovali posunout asi o 800 metrů k mostu Bridego, kde na ně čekalo nákladní auto. Nikdo nevěděl, jak soupravu znovu rozpohybovat.
Proto se vrátili k omráčenému řidiči, aby se opět chopil řízení. Když se dostali k mostu, přesunuli se do vagonu s penězi, kde zpacifikovali zbylé a vyděšené zaměstnance.
Během 15 minut naložili na náklaďák celkem 120 pytlů s kořistí a odjížděli s ní do již připravené skrýše.
Osudná farma
Ještě před loupeží si skupina koupila opuštěný statek Leatherslade, který měl sloužit jako úkryt. Chtěli se tak vyhnout nebezpečí odhalení v případě policejní uzávěry silnic. Farma se nacházela asi 43 km od místa činu.
Když členové gangu z rádia zjistili, že policie rozšířila svoje pátrání na okruh 50 km, ocitli se v přímém ohrožení a začali panikařit. Museli tak skrýš opustit dříve, než zamýšleli, a narychlo zametli stopy. Ve spěchu nechali na místě spoustu otisků prstů, hledaná auta i poštovní pytle.
Zdařilé útěky z vězení
Během několika měsíců se policii podařilo 12 členů gangu dopadnout, u soudního procesu padaly i třicetileté tresty odnětí svobody. Třem z odsouzených se ale podařilo z vězení uniknout.
Prvním byl Charles Wilson. Dva týdny po útěku podstoupil plastickou operaci. Na svobodě zůstal ale jen do roku 1968, poté byl znovu zatčen a uvězněn na 10 let.
Nejvíce se svým útěkem proslavil Ronald Biggs, který uprchl v červenci roku 1965. Biggs také podstoupil plastickou operaci, pořídil si dokumenty s novou identitou a usadil se v Austrálii.
Jelikož po něm pátral Interpol, byl nucen se přemístit do Brazílie, kam na něj britská policie nemohla. Všechny peníze z loupeže se dodnes nepodařilo najít, bylo nalezeno pouze kolem 330 000 liber.