Zima je pomalu za námi, a tak lze spolu s příchodem teplých měsíců očekávat i tradiční negativum léta v podobě otravného hmyzu.
Přestože vyhánění zmatené sršně obecné z pokoje nemusí být zrovna příjemným zážitkem, setkání s její asijskou sestřičkou může být ještě o poznání horší.
Řeč je o tzv. sršni asijské (Vespa velutina), která sice nedosahuje velikosti největšího asijského zástupce rodu – sršně mandarinské (Vespa mandarinia) ani u nás běžné sršně obecné (Vespa crabro), ale umí si vynutit respekt jinak – značnou agresivitou.
Ta by měla dělat vrásky na čele především včelařům, protože sršně asijské dokázaly vyvinout působivou taktiku v lovení včel (Apis) a plenění jejich hnízd.
Stačí malá letka těchto agresorů, aby si se včelími dělnicemi během několika hodin poradila a zlikvidovala úly.
Na pozoru by se však měli mít i samotní lidé, na které dravá sršeň bez váhání zaútočí v momentě, kdy se nevítaný host až příliš přiblíží k jejímu hnízdu.
Hrozba táhne do Evropy
Sršně asijské jsou s výjimkou větší královny dlouhé asi 2 centimetry, přesto se jedná o nejnebezpečnější zástupce rodu, kteří mají v Japonsku každoročně na svědomí desítky lidí.
Většina obětí spadá do jedné z ohroženějších kategorií alergiků, starých lidí či malých dětí, což ovšem neznamená, že by se neměli mít na pozoru i mladí a zdraví lidé.
Sršen asijská se totiž zdržuje v obrovských koloniích a v oblasti jihovýchodní Asie má běžně i mnohatisícové roje, takže není výjimkou ani hromadný útok, při kterém lidské tělo čelí desítkám i stovkám žihadel.
Nepotěší ani skutečnost, že v případě napadení nestačí pouze popoběhnout několik desítek metrů do bezpečné zóny, jako to platí v případě sršně obecné, dravá Vespa velutina narušitele stíhá zuřivě a dlouho, takže se jí nezbavíte dříve, než po několika stech metrech.
Některé případy končí tragicky a co je nejhorší, postupně jich přibývá na evropském kontinentu. Jeden případ za všechny: zhruba před rokem byl na severu Španělska v Galícii napaden muž česající jablka a na následky dvaceti uštědřených štípanců zemřel.
Sršen asijská se tedy stává pro Evropu dosud nepoznaným problémem, který podle předpovědi odborníků do několika let dostihne i Českou republiku. Ale jak k tomu vlastně došlo?
Zrod migrace asijských agresorů
Psal se rok 2004, když do francouzské Akvitánie dorazila jedna z mnoha nákladních lodí s porcelánem z Asie.
Na tom by nebylo vůbec nic zvláštního, kdyby se ovšem do jednoho z kontejnerů s nákladem nedostalo i hnízdo sršní asijských, jehož obyvatelé ke smůle celé Evropy přežili cestu ve zdraví a v plné síle.
Jako první to pocítili na vlastní kůži zaměstnanci přístavu v Bordeaux, kde bylo víko nákladu poprvé odklopeno a na překvapené nešťastníky se v tu ránu vrhly tisíce rozzuřených sršní, které svými žihadly dostaly několik lidí do nemocnice.
V tu chvíli možná ještě nikomu nedošlo, že byla právě zahájena invaze nebezpečného vetřelce do Evropy, kterou bude takřka nemožné zastavit.
Prostředí hodné setrvání
Sršně asijské se prostředí přímořské Francie přizpůsobily bez větších problémů a brzy už se spokojeně množily, což mezi prvními poznali hlavně francouzští včelaři, jejichž úly se staly cílem útoků.
Evropská včelstva se bohužel nedokážou s něčím podobným vypořádat, a tak jde o zoufalý boj s předem jasným výsledkem, po kterém včelařům zůstávají jenom oči pro pláč.
„Mají velmi silná kusadla a naše včely se jim nedokážou ubránit. Takže sršně je v podstatě rozkoušou. Několik jedinců sršně asijské dokáže zničit celý úl,“ vysvětluje včelař Radek Smrčka. Pochopitelně už to dávno není ryze francouzský problém.
Již v prvních letech se oblast výskytu sršní asijských rozšiřovala až o 100 kilometrů ročně všemi směry. Není tedy divu, že byla na konci roku „obsazena“ již celá Francie a část Belgie, Španělska, Itálie a také západního Německa.
Zcela nový druh tak máme za humny, ale rad jak se na ně přichystat je vskutku pomálu.
Včelaření je zájmová či zemědělská aktivita, a jako všichni si musejí i tito lidé své svěřence nějak zabezpečit, nebo s aktivitou skončit. Více se totiž udělat nedá.
„Nicméně – tato sršeň by neměla včely medonosné úplně zahubit, jen sníží jejich počet,“ řekl k neradostné situaci Jakub Straka z pražského Entomologického oddělení katedry zoologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
Lze se s nimi vypořádat?
Lidé se navzdory špatné prognóze nevzdávají a snaží se bojovat proti novému nepříteli všemi dostupnými prostředky. Nejprostším způsobem je pochopitelně odstraňování hnízd, které však nevede k výraznějšímu poklesu populace sršnů asijských.
Zoufalí včelaři a zemědělci proto využívají tradičních metod jako je lákání královen do plastových lahví s černým pivem a cukrem. Nezahálí ani příroda.
Jsou zaznamenávány případy, kdy se do drancování hnízd pustí sojky, sýkorky či jiní ptáci, nebo příloží ruku k dílu včelojed lesní či vlha pestrá.
Výjimkou nejsou ani případy parazitujících jedinců z čeledi očnatkovitích (Conopidae) či hlístic rodu Pheromermis. S ohledem na početnou populaci dravých sršní jde však o zanedbatelnou pomoc.
Zastaví invazi rostliny?
Určitou nadějí by mohl být objev ředitele botanické zahrady v Nantes na západě Francie, který během procházky po svém pracovišti úplnou náhodou rozevřel listy purpurového květu masožravé rostliny rodu špirlice (Sarracenia) a nadšeně vykřikl na zaměstnance:
„Je tam asijská sršeň! Je opravdu pěkně velká, lehce oranžová. Je vidět, že rostlina nestrávila křídlo.“
Sršeň s největší pravděpodobností přilákal nektar a feromony v ústí nálevkovitého květu rostliny. Neopatrný hmyz vlétl až příliš hluboko dovnitř a posléze byl rozložen trávicími štávami.
Přestože botanická zahrada vlastní tyto rostliny již od roku 2010, zjistili její zaměstnanci teprve před čtyřmi lety, že přitahuje dravé sršně.
Následný rozbor obsahu dalších rostlin rodu Sarracenia prokázal, že se nejedná o odejinělý případ a lapených sršní asijských je v útrobách masožravek více. Mohlo by to znamenat zlom v boji proti těmto vetřelcům?
„K vyhubení asijských sršní máme daleko. Každá špirlice má deset až patnáct láčků a může přilákat až 50 kusů hmyzu.
V sršním hnízdě je ale na 4000 sršní,“ zdůrazňuje ředitel botanické zahrady Romaric Perrocheau, který ovšem nepopírá, že by mohl objev v budoucnu přinést nějaké řešení.
Stejného názoru jsou vědci z Ústavu pro biologický výzkum při univerzitě v Tours, kteří nyní zkoumají molekuly uvolňované rostlinou do ovzduší, aby zjistili, které vůně sršně lákají.
Na základě nashromážděných zjištění se pak pokusí nalézt efektivní řešení problému.