Portugalská královna oněmí úžasem. Má pocit, že se ocitla v pohádce! Takový dárek od svého manžela nečekala. Kouzelná stavba, posazená na skále, v sobě ukrývá celou historii Portugalska. A ta fasáda! Její jasné barvy září na míle široko daleko!

Lisabon 26. ledna 1835 ovládne svatební veselí. Portugalská královna Marie II. (1819–1853) se provdala za prince Augusta Karla z Leuchtenbergu (1810–1835). Jenže mladý pár si rodinného štěstí příliš neužije.

Karel totiž náhle onemocní a pouhé dva měsíce po svatbě umírá… Marie však sama dlouho nezůstane – na jaře roku 1836 si vezme prince Ferdinanda Sasko-Cobursko-Gothajského (budoucího portugalského krále Ferdinanda II.;

1816–1885) a tentokrát je k ní osud přívětivější. V průběhu let přivede na svět hned 11 dětí a spolu s manželem utvoří dokonale sehraný „tým“, který přinese Portugalsku mnoho dobrého.

Práce pro Němce

„Nádherné místo!“ rozplývá se Ferdinand při návštěvě městečka Sintra v pohoří Serra de Sintra nedaleko Lisabonu. Okouzlí ho spousta zeleně kolem i trosky kláštera, jenž byl v roce 1755 zničen silným zemětřesením.

Rozhodne se, že právě na jeho základech vybuduje letní královské sídlo, hnízdečko lásky pro milovanou Marii!

V roce 1840 si pozve německého inženýra Wilhelma Ludwiga von Eschwegeho (1777–1855), který mu při stavbě neotřelé rezidence splní ty nejbláznivější sny!

Popustil uzdu fantazii

Nově vybudovaný palác da Pena je doslova přehlídkou extravagance. Mísí se v něm prvky neogotiky a neorenesance spolu s manuelským slohem – pojmenovaným podle portugalského krále Manuela I. (1469–1521) – a maurskou architekturou.

Pozorný návštěvník na neobvyklé stavbě objeví všechna období a architektonické styly portugalské historie.

Romantické sídlo ohromuje pozlacenými báněmi, věžičkami s cimbuřími nebo pronikavě barevnou fasádou, která je natřená převážně narcisovou žlutí a jahodově růžovou barvou! Neméně působivé jsou i interiéry.

Například jeho oválné ložnici dominují jasně červené parkety a štukový strop. Uvnitř paláce však Ferdinand současně poručil zachovat i některé části pobořeného kláštera, například kapli s alabastrovým retáblem (oltářním nástavcem) ze 16. století.